1. Tu odpověděl Elífaz Témanský. Řekl:
2. Což nebudeš mrzutý, zkusíli s tebou někdo mluvit? Jenže kdo by dokázal zadržet řeč?
3. Hle, sám jsi mnohé káznil a posiloval jsi malátné ruce.
4. Tvé výroky podpíraly klopýtajícího, upevňoval jsi klesající kolena.
5. Protože však teď došlo na tebe, jsi mrzutý; udeřilo to právě na tebe a děsíš se.
6. Což není bohabojnost tvým spolehnutím a bezúhonnost tvých cest tvou nadějí?
7. Uvědom si konečně: Kdo nevinný kdy zahynul a kde byli přímí vyhlazeni?
8. Podle toho, co jsem viděl, ti, kdo orají nepravost a rozsévají trápení, také ho sklidí.
9. Hynou Božím dýchnutím a závanem jeho hněvu pomíjejí.
10. Řev lva, hlas krále zvířat, je umlčen, zuby mladých lvů jsou vyraženy.
11. Starý lev hyne nedostatkem potravy, mláďata lvice budou rozptýlena.
12. Ke mně pak se přikradlo slovo, mé ucho z něj zachytilo šepot.
13. Při přemítání zneklidněném z nočních vidění, když na lidi padá hluboký spánek,
14. obestřel mne strach a třes a všechny mé kosti se rozechvěly.
15. Pak přes mou tvář přechází závan, zježí mi chlupy na těle.
16. Zastaví se, ale nerozeznám jeho vzhled; nějaký zjev je před mýma očima. Nastane ticho a uslyším hlas:
17. Což může být smrtelný člověk před Bohem spravedlivý? Může snad být muž čistý před svým Tvůrcem?
18. Jestliže nevěří svým otrokům a své anděly pokládá za omylné,
19. čím spíše ti, kteří bydlí v domech z hlíny, jejichž základy tkví v prachu, budou sraženi snáze než mol.
20. Od rána do večera budou rozdrceni; bez povšimnutí navždy zahynou.
21. Což jim nebylo vytrženo stanové lano? Zemřou, ne však s moudrostí.