1. Tu odpověděl Elífaz Témanský. Řekl:
2. Cožpak bude mudrc odpovídat závanem vědomosti a naplní si břicho východním větrem?
3. Ospravedlňovat se slovem, které nepřinese užitek, a výroky, kterými člověk nic nezíská?
4. Ty chceš dokonce mařit Boží bázeň a omezovat rozjímání před Bohem.
5. Vždyť tvá zvrácenost poučuje tvá ústa, volíš si jazyk chytráků.
6. Vlastní ústa tě usvědčují z viny, nikoli já; tvé rty svědčí proti tobě.
7. Cožpak ses narodil jako první člověk, byl jsi zrozen dříve než kopce?
8. snad Nasloucháš Božímu důvěrnému sdělení, chceš omezovat moudrost jen na sebe?
9. Co víš, aniž bychom to věděli my? Čemu rozumíš, aniž by se to shledalo i při nás?
10. Mezi námi je také prošedivělý i kmet, ctihodnější věkem než tvůj otec.
11. Cožpak je ti málo Boží útěcha a slovo, kterým s tebou laskavě promlouvá?
12. Kam tě vede tvé srdce a proč se blýskají tvé oči,
13. že obracíš svůj hněv proti Bohu a necháváš ze svých úst vyjít takové výroky?
14. Co je smrtelný člověk, že by mohl být neposkvrněný a že by mohl být v právu, kdo se narodil z ženy?
15. Inu, on nevěří svým svatým ani nebesa nejsou v jeho očích čistá.
16. Tím spíše, když je to člověk ohavný a zvrhlý, muž, který pije zvrácenost jako vodu.
17. Chci ti něco sdělit, naslouchej mi, ať mohu vyprávět o tom, co jsem viděl,
18. co povídají moudří; nezatajili, co vědí od svých otců.
19. Jim jediným byla dána země a žádný cizinec mezi ně nepřišel.
20. Po všechny dny se ničema sám svíjí úzkostí; po vyměřená léta, jež byla uspořena pro násilníka.
21. Děsivý zvuk zní v jeho uších; v době pokoje na něho přijde ničitel.
22. Neuvěří, že se navrátí z temnoty, je vyhlédnutý pro meč.
23. Vyplašeně bloudí za chlebem -- kde může být; ví, že den temnoty je mu pohotově po ruce.
24. Poděsí ho tíseň a sklíčenost, přemůže jej jako král přichystaný k útoku,
25. neboť vztáhl svou ruku proti Bohu, vypíná se proti Všemohoucímu.
26. Běží proti němu s drzou šíjí, s tlustými hřbety svých štítů.
27. Pokryl si totiž tváře svým tukem a nahromadil sádlo na slabinách.
28. A osídlil zničená města, měli domy, kde lidé nemají bydlet, které byly určeny, aby se staly hromadami kamení.
29. Nezbohatne a jeho majetek neobstojí ani neskloní k zemi svůj poklad.
30. Neujde temnotě, jeho ratolest vysuší plamen, zajde dechem jeho úst.
31. Ať nevěří v klam; svádí se, neboť klam bude jeho odměnou.
32. Naplní se mimo jeho čas, jeho mladý výhonek se nezazelená.
33. Jako réva setřese svůj trpký hrozen a jako oliva odvrhne svůj květ.
34. Vždyť shromáždění bezbožných je neplodné, oheň strávil stany milovníků úplatku.
35. Počali trápení a porodili nepravost, jejich lůno připravuje podvod.