1. A Jób pokračoval v pronášení své promluvy. Řekl:
2. Jakože živ je Bůh, on, který mi odňal právo, Všemohoucí, který způsobil mé duši hořkost:
3. Dokud je všechen můj dech ve mně a duch Boží v mém chřípí,
4. mé rty nepromluví zvrácenost a můj jazyk nebude přemítat o záludnosti.
5. Ať je to ode mne vzdáleno, abych vás prohlásil za spravedlivé. Dokud nevydechnu naposled, neodložím svou bezúhonnost.
6. Držím se své spravedlnosti a neopustím ji. Mé srdce mě nebude hanobit za mé dny.
7. Ať je na tom můj nepřítel jako ničema a můj protivník jako bídák.
8. Vždyť jakou naději má bezbožný, když bude sražen, vezmeli mu Bůh život?
9. Cožpak Bůh vyslyší jeho volání, až na něho přijde soužení?
10. Zdalipak bude mít rozkoš z Všemohoucího? Bude volat Boha v každém čase?
11. Poučím vás o Boží moci, nezatajím, jak je tomu s Všemohoucím.
12. Hle, vy, vy všichni jste to viděli. Proč tedy vršíte marnost na marnost?
13. Toto je podíl ničemného člověka u Boha, dědictví, které od Všemohoucího přijmou násilníci.
14. I když bude mít mnoho synů, pak jen pro meč, jeho potomci se chlebem nenasytí.
15. Ti, kteří ho přežijí, budou pohřbeni smrtí a jejich vdovy je nebudou oplakávat.
16. Jestliže nahromadí stříbra jako prachu a oděvu navrší jako hlíny,
17. navrší, avšak obleče se spravedlivý a stříbro rozdělí nevinný.
18. Svůj dům postavil jako mol, jako stan, který si udělal hlídač.
19. Bohatý ulehne a už se nesebere, otevře své oči a už to není.
20. Hrůza ho dostihne jako voda, v noci ho uchvátí vichřice.
21. Odnese jej východní vítr a zmizí, odvane jej z jeho místa.
22. Ať se na něho vrhne a nemá soucit, před jeho rukou bude spěšně utíkat.
23. Budou nad nimi tleskat rukama, bude se nad ním pošklebovat z jeho místa.