1. Nato Jób odpověděl. Řekl:
2. Opravdu vím, že to tak je, ale jak může být smrtelný člověk spravedlivý před Bohem?
3. Jestliže s ním bude chtít vést spor, neodpoví mu na jedinou věc z tisíce.
4. Má moudré srdce a ohromnou sílu. Kdo se proti němu kdy zatvrdil a uspěl?
5. On přenáší hory, aniž by poznaly, kdo je ve svém hněvu vyvrátil.
6. On pohybuje zemí z jejího místa, až se rozechvějí její sloupy.
7. On domlouvá slunku, a to nezazáří, vůkol hvězd umístí pečeť.
8. On sám roztahuje nebesa a kráčí po návrších moře.
9. Tvoří Medvěda, Orion a Plejády i jižní souhvězdí.
10. Činí veliké věci, jež ani nelze vyzpytovat, divy, jež ani nelze spočítat.
11. Jestliže projde nade mnou, nic neuvidím, a přejdeli, ani jej nerozpoznám.
12. Jestliže něco uchvátí, kdo ho přinutí to vrátit? Kdo mu řekne: Co to děláš?
13. Bůh neodvrátí svůj hněv. Před ním se sklonili i pomocníci obludy.
14. Jak bych mu tím spíše mohl odpovídat já? Jak mám volit slova při rozhovoru s ním?
15. Vždyť i kdybych byl v právu, nebyl bych schopen odpovědět; svého soudce bych jen prosil o smilování.
16. Pokud bych volal a odpověděl by mi, nevěřil bych, že vyslyší můj hlas.
17. Neboť mě drtí bouří a bezdůvodně rozmnožuje mé modřiny.
18. Nedovolí, aby se mi vrátil dech, nýbrž sytí mě hořkostmi.
19. Pokud jde o sílu, ano je udatný, a pokud jde o soud, kdo jiný mě předvolá?
20. I když budu v právu, má ústa mě usvědčí z viny; jsem bezúhonný, ale prohlásila mě za zvráceného.
21. Jsem bezúhonný. Nebudu se starat o svou duši, zavrhnu svůj život.
22. Je to jedno, proto říkám: On skoncuje s bezúhonným stejně jako s ničemou.
23. Jestliže bič náhle usmrtí, posmívá se zoufalství nevinného.
24. Země je vydána do ruky ničemy, on zakrývá tvář jejích soudců. Pokud ne on, kdo je to tedy?
25. A mé dny byly rychlejší než běžec; utekly, neviděly blaho.
26. Pominuly spolu s rákosovými loděmi, jako se orel střemhlav vrhá na kořist.
27. Řeknuli si: Zapomenu na své stěžování, opustím svou utrápenou tvář a pookřeji,
28. lekám se všech svých bolestí, vím, že mě nenecháš bez trestu.
29. Já platím za ničemníka, nač se mám unavovat marností?
30. Kdybych se omyl vodou ze sněhu a dlaně si očistil louhem,
31. jednou mě ponoříš do jámy a bude mnou opovrhovat i můj plášť.
32. Vždyť on není člověk jako já, abych mu odpověděl a vešli jsme spolu v soud.
33. Není mezi námi rozhodčí, který položí na nás oba svou ruku.
34. Ať ode mě odejme svou hůl, ať mě hrůza z něj neděsí,
35. ať mohu promluvit, aniž se ho budu bát; tak tomu totiž u mě není.