1. Má duše si zhnusila můj život, dám průchod svému stěžování nad sebou. Budu mluvit v hořkosti své duše.
2. Řeknu Bohu: Neprohlašuj mě vinným. Oznam mi, proč se mnou vedeš při.
3. Cožpak je pro tebe dobré, že utlačuješ, že zavrhuješ výtěžek svých dlaní? Dovolil jsi, aby se zaskvěl plán ničemů?
4. Máš tělesné oči, díváš se snad, jako se dívá smrtelný člověk?
5. Cožpak jsou tvé dny jako dny smrtelného člověka, jsou snad tvé roky jako dny muže,
6. že hledáš mou zvrácenost a pátráš po mém hříchu?
7. Podle svého poznání víš, že nejednám ničemně, a není, kdo by vysvobodil ze tvé ruky.
8. Tvé ruce mě utvořily a uspořádaly mě spolu se vším okolo. A teď bys mě pohltil?
9. Rozpomeň se přece, že jsi mě udělal jako hlínu a do prachu mě zase chceš vrátit.
10. Cožpak mě nesléváš jako mléko a nezahušťuješ jako sýr?
11. Oblékáš mi kůži a maso, proplétáš mě kostmi a šlachami.
12. Daroval jsi mi život a prokázal milosrdenství a tvá starost zachovala mého ducha.
13. Avšak tyto věci jsi uchovával ve svém srdci; vím, že takhle je to s tebou:
14. Kdybych zhřešil, ty mě budeš střežit a pro mou zvrácenost mě nenecháš bez trestu.
15. Kdybych jednal ničemně, běda mi; i kdybych byl spravedlivý, nesmím zvednout hlavu. Jsem nasycen hanbou, pohleď na mé soužení.
16. Až se však povýší, budeš mě lovit jako lev a znovu budeš na mně ukazovat svou obdivuhodnou moc.
17. Znovu proti mně postavíš své svědky, abys vystupňoval svou nespokojenost se mnou. Střídání a množství toho všeho přichází proti mně.
18. Proč jsi mě tedy vyvedl z matčina lůna? Naposled bych vydechl a oko by mě nespatřilo.
19. Byl bych, jako kdybych nebyl. Byl bych odnesen z břicha do hrobu.
20. Cožpak není maličko mých dnů? Přestaň a upusť ode mě, ať maličko pookřeji,
21. dříve než odejdu -- a už se nenavrátím -- do země temnoty a nejhlubší tmy,
22. země temné jako zatmění nejhlubší tmy a bez řádů, kde se rozbřesklo tak, jako by to bylo zatmění.