1. Proč nejsou časy skryty před Všemohoucím, ale ti, kdo jej znají, nespatřili jeho dny?
2. Lidé posouvají meze, uloupí stádo a pasou ho.
3. Sirotkům odhánějí osla, vdově berou býka do zástavy.
4. Chudáky z cesty odstrkují, nuzní v zemi se společně musejí skrývat.
5. Hle, divocí osli v pustině jdou za svým dílem, usilovně hledají potravu, step jim dává pokrm pro mladé.
6. Sklízejí jeho píci na poli, paběrkují na vinici ničemy.
7. Bez oděvu přenocují nazí, v chladu bez přikrývky.
8. Jsou promočení horským přívalem, skálu obejmuli z nedostatku útočiště.
9. Sirotka od prsu uchvacují, berou zástavu od nuzného.
10. Chodí nazí, bez oděvu, hladoví snášejí snopy.
11. Lisují olej mezi jejich terasami, šlapou v lisech, a přece mají žízeň.
12. Muži z města sténají, o pomoc bude křičet duše pobitých, avšak Bůh si bláznovství nevšímá.
13. Oni patří mezi ty, kdo se bouří proti světlu, nepoznali jeho cesty ani nepobývají na jeho stezkách.
14. Vrah vstává za svítání, skolí chudého a nuzného a v noci se objeví jako zloděj.
15. Oko cizoložníka vyhlíží soumrak a on si říká: Nikdo si mě nevšimne; a roušku si položí na tvář.
16. Za tmy se prokopal do domů, kde se ve dne uzavřeli; světlo neznají.
17. Pro ně je totiž ráno zároveň nejhlubší tmou, protože pozná hrůzy nejhlubší tmy.
18. Je lehký na vodní hladině, jejich díl v zemi je zlořečen, nevydá se směrem k vinicím.
19. Vyprahlá země i žár pohlcují vodu ze sněhu, podsvětí ty, kdo zhřešili.
20. Zapomene na něho matčino lůno, larvám se stal sladkým, už nebude připomínán. Zvrácenost bude jako strom zlomena.
21. Vyjídá neplodnou, která nerodila, a vdově neprokazuje dobro.
22. Zachovává vznešené svou silou. Povstane a nikdo si není jist životem.
23. Dopřeje mu uchýlit se do bezpečí a člověk se spolehne. Jeho oči bdí nad jejich cestami.
24. Nakrátko jsou pozdviženi a již nejsou, budou sehnuti, uzavřou se jako všichni ostatní. Zvadnou jako vršek klasu.
25. A pokud tomu tak přece není, kdo mě usvědčí ze lži a obrátí můj výrok v nic?