1. Nato již přestali ti tři muži Jóbovi odpovídat, protože byl ve vlastních očích spravedlivý.
2. Tu vzplanul hněv Elíhúa, syna Berakeela, Búzijce z čeledi Rámovy. Jeho hněv vzplanul proti Jóbovi, protože prohlásil sám sebe za spravedlivějšího, než je Bůh.
3. Jeho hněv vzplanul i proti jeho třem přátelům, protože nenašli odpověď, a přesto Jóba prohlašovali vinným.
4. Elíhú však se slovy k Jóbovi vyčkával, protože byli věkem starší než on.
5. Když Elíhú viděl, že v ústech těch tří mužů není odpověď, jeho hněv vzplanul.
6. Tu Búzijec Elíhú, syn Berakeelův, odpověděl. Řekl: Věkem jsem mladý, zatímco vy jste kmeti. Proto jsem se ostýchal a bál jsem se sdílet s vámi své poznání.
7. Říkal jsem si: Ať promluví dny, hojná léta ať oznámí moudrost.
8. Avšak je to duch v smrtelném člověku, dech Všemohoucího, který jim dává porozumět.
9. Nikoli velcí zmoudří, aniž starci porozumí právu.
10. Proto pravím: Poslouchej mě, ano, i já sdělím své poznání.
11. Hle, čekal jsem na vaše slova, naslouchal jsem vašim rozumným řečem, dokud neprověříte ty výroky.
12. Pozorně jsem vás sledoval, avšak hle, Jób nemá, kdo by ho usvědčil, kdo z vás by odpověděl na jeho řeči.
13. Jenom neříkejte: Nalezli jsme moudrost: Ať jej odvane Bůh, ne člověk.
14. Jób své výroky nezaměřil proti mně a já mu nebudu odpovídat vašimi řečmi.
15. Zděsili se, už neodpovídají, došla jim slova.
16. Budu tedy předpokládat, že nepromluví, protože přestali a už neodpovídají.
17. I já odpovím svým dílem, ano, i já sdělím své poznání.
18. Neboť jsem plný výroků, duch mě svírá v mém nitru.
19. Hle, mé nitro je jako víno, které není otevřeno, praskne jako nové měchy.
20. Promluvím a uleví se mi; otevřu rty a odpovím.
21. Nikomu jistě nebudu nadržovat a nebudu lichotit člověku.
22. Vždyť ani neumím lichotit. Jak snadno by mě můj Tvůrce odstranil.