1. Stříbro má přece své naleziště a zlato místo, kde ho přečistí.
2. Z prachu se získává železo a kámen vyplavuje měď.
3. Temnotě určuje konec a zkoumá temný kámen v nejhlubší tmě po nejzazší mez.
4. Prorazil šachtu údolím daleko od místa, kde pobývá člověk. Zapomenutí lidskou nohou houpou se na laně, daleko od člověka se klátí.
5. Země, z níž vzchází úroda, je zespodu převrácena jakoby ohněm.
6. Její kameny jsou nalezištěm safírů, obsahuje zlatý prach.
7. Pěšinu k němu, tu dravec nezná, ani oko luňáka černého ji nezahlédlo.
8. Pyšná mláďata po ní nešlapala, lev po ní nevlekl kořist.
9. Člověk svou rukou sáhl na křemen, hory od základů převrátil.
10. Vyrubal kanály ve skalách, jeho oko vidělo kdejakou drahocennost.
11. Zamezil přetékání řek, tajnosti vynáší na světlo.
12. Avšak moudrost, kde může být nalezena? A kde je to naleziště rozumnosti?
13. Její hodnotu smrtelný člověk nezná, nemůže být nalezena v zemi živých.
14. Hlubina říká: Ve mně není, moře říká: Není u mne.
15. Lístkové zlato za ni nemůže být dáno ani stříbro nemůže být odváženo na její úhradu.
16. Nemůže být zaplacena zlatem z Ofíru, vzácným karneolem a safírem.
17. Nevyrovná se jí zlato či sklo, nedá se směnit za předměty z ryzího zlata.
18. Perly a křišťál nebudou připomínány, cena moudrosti je nad drahokamy.
19. Kúšský topas se jí nevyrovná, nemůže být zaplacena čistým zlatem.
20. Odkud tedy moudrost přijde? A kde je to naleziště rozumnosti?
21. Byla totiž skryta před očima všeho živého, ukryta před nebeským ptactvem.
22. Říše mrtvých a smrt říkají: Zprávu o ní jsme slyšely na vlastní uši.
23. Bůh rozumí její cestě, on zná její naleziště.
24. Vždyť on hledí až do končin země, vidí všechno pod nebesy.
25. Takže dodal větru váhu a vodu odměřil mírou;
26. když dešti stanovil hranici a hromobití cestu,
27. tehdy ji uviděl a vyprávěl o ní, upevnil ji a také ji prověřil.
28. A řekl člověku: Hle, bázeň před Panovníkem, toť moudrost a odvrátit se od zlého, toť rozumnost.