1. Nato Jób Hospodinu odpověděl. Řekl:
2. Vím, že dokážeš cokoliv a žádný plán pro tebe není nemožný.
3. Kdo že je tento člověk, který bez rozmyslu zakrývá radu? Jistě, povídal jsem o něčem, co nikdy nepochopím. Ve srovnání se mnou jsou to obdivuhodné věci a nemohu je poznat.
4. Řekl jsi: Nyní slyš, já promluvím. Zeptám se tě a ty mě pouč.
5. Slyšel jsem tě jen z doslechu, a nyní tě vidělo mé oko.
6. Proto odvolávám, lituji toho v prachu a popelu.
7. I stalo se poté, co Hospodin k Jóbovi promluvil tato slova, že řekl Elífazovi Témanskému: Proti tobě a proti oběma tvým přátelům vzplanul můj hněv, protože jste o mně nemluvili správně jako můj otrok Jób.
8. Nuže vezměte si sedm býčků a sedm beranů a jděte k mému otroku Jóbovi, přinesete za sebe zápalnou oběť a můj otrok Jób se za vás bude modlit. Neboť na něho jistě budu brát ohled, abych s vámi nenaložil podle vašeho bláznovství, že jste o mně nemluvili správně jako můj otrok Jób.
9. Tak Elífaz Témanský, Bildad Šúchský a Sófar Naamatský šli a zachovali se podle toho, jak k nim Hospodin promluvil. A Hospodin bral ohled na Jóba.
10. Hospodin tehdy změnil Jóbův úděl, když se k němu modlil za své přátele. A ke všemu, co Jób měl, Hospodin dvojnásobně přidal.
11. Také všichni jeho bratři a všechny jeho sestry a všichni, kdo ho předtím znali, k němu přišli, jedli s ním v jeho domě chléb, projevovali mu účast a utěšovali jej po všem tom neštěstí, které na něho Hospodin přivedl. Dali mu každý jednu kesítu a jeden zlatý kroužek.
12. Hospodin tehdy požehnal Jóbův konec více než jeho počátek. Jób měl čtrnáct tisíc kusů bravu a šest tisíc velbloudů, tisíc spřežení skotu a tisíc oslic.
13. Dále měl sedm synů a tři dcery.
14. První dal jméno Jemíma, druhé jméno Kesía a třetí jméno Kerenhapúk.
15. V celé zemi se nenašly ženy tak krásné jako Jóbovy dcery. Jejich otec jim dal dědictví mezi jejich bratry.
16. Jób potom žil ještě sto čtyřicet let a viděl své syny a syny svých synů po čtyři generace.
17. I zemřel Jób starý a sytý dnů.