1. Pro vedoucího chval. Davidův žalm. Hospodine, tys mě vyzpytoval a znáš mě.
2. Ty víš, kdy si sedám a kdy vstávám -- už dávno znáš mé úmysly.
3. Rozebrals mé putování i mé uléhání a dobře znáš všechny mé cesty.
4. Ještě nemám slovo na jazyku -- hle, Hospodine, ty už všechno víš.
5. Oblehls mě zezadu i zepředu a položils na mě svou dlaň.
6. Úžasné poznání! Úplně mě přesahuje! To nezvládám!
7. Kam odejdu před tvým duchem? Kam uteču před tvou tváří?
8. Vystoupímli na nebesa, tam jsi ty. Ustelu si v podsvětí, jsi i tam.
9. Když se vznesu na křídlech jitřenky a usadím se za koncem moře,
10. i tam mě bude provázet tvá ruka, tvá pravice se mě chopí.
11. I kdybych řekl: Jistě mě přikryje tma, i noc se kvůli mně stane světlem.
12. Ani tma před tebou není temná, noc ti svítí jako den, temnota jako světlo.
13. Vždyť tys utvořil mé ledví, utkal jsi mě v lůně mé matky.
14. Vzdávám ti chválu za to, jak jsem úžasně stvořen -- vzbuzuje to bázeň. Tvé dílo je obdivuhodné -- má duše to velmi dobře ví.
15. Před tebou nebyla skryta má kostra, když jsem byl utvářen vskrytu, utkán v útrobách země.
16. Tvé oči viděly můj zárodek a do tvé knihy se zapisovaly všechny dny -- utvářely se, nebyl ani jeden z nich.
17. A jak vzácné jsou pro mě tvé úmysly, Bože! Jak mnoho jich je!
18. Kdybych je chtěl spočítat, je jich víc než písku! Procitnu a již jsem s tebou.
19. Bože, kéž bys skolil ničemy. Odstupte ode mě, vy, kdo proléváte krev.
20. Oni o tobě mluví se zlými úmysly; nadarmo vyvyšují tvé protivníky.
21. Což nemám, Hospodine, nenávidět ty, kdo tě nenávidí? A pociťovat odpor proti těm, kdo proti tobě povstávají?
22. Mám je v dokonalé nenávisti; jsou mi za nepřátele.
23. Vyzpytuj mě, Bože, a poznej mé srdce, zkoumej mě a poznej mé myšlení
24. a pohleď, neníli ve mně cesta trápení, a veď mě cestou věčnosti!