1. Hospodine, proč stojíš opodál? Proč se skrýváš v dobách soužení?
2. Ničema v pýše pronásleduje chudého. Kéž by byli lapeni do piklů, které kuli!
3. Vždyť ničema se vychloubá tužbami své duše, ten, kdo hrabe pro sebe, zlořečí a Hospodinem pohrdá.
4. Ničema pro svou povýšenost moc nepřemýšlí. Bůh není -- toť všechno jeho uvažování.
5. Jeho cesty jsou v každém čase úspěšné, vysoko před ním jsou tvé soudy. Všichni jeho nepřátelé? Nad těmi si odfrkne.
6. V srdci si říká: Z pokolení do pokolení mnou nic nepohne, vždyť neupadnu do zlého.
7. Jeho ústa jsou plná klení, klamu a útisku; pod jazykem skrývá trápení a nepravost.
8. Sedí na číhané na uzavřených místech, v skrýších nevinného vraždí, svým okem skrytě vyhlíží ubožáka.
9. Číhá v skrýších jako lev v houští, číhá, aby se zmocnil ubohého. Zmocňuje se ubohého, táhne ho svou sítí,
10. takže je zkrušen a pokořen. Kvůli hordám ničemy bezmocní padají.
11. V srdci si říká: Bůh zapomíná, skryl svou tvář, nikdy nic neuvidí.
12. Povstaň, Hospodine! Bože, pozvedni svou ruku! Nezapomeň na zkroušené!
13. Jak to, že ničema pohrdá Bohem? Říká si v srdci: Nebudeš se tím zabývat, Bože!
14. Ty však vidíš, hledíš na trápení a zášť, a vezmeš to do své ruky. Vždyť ubožák se spoléhá na tebe. Sirotkovi se staneš pomocí.
15. Zlom paži ničemy i zlého! Odhal jeho ničemnost, až již žádnou nenajdeš.
16. Hospodin je králem navěky a navždy. Pohanské národy z jeho země zmizí.
17. Hospodine, touhu pokorných jsi vyslyšel. Upevníš jim srdce, popřeješ jim sluchu,
18. abys zjednal právo sirotkovi a utlačenému. Člověk ze země je už nebude děsit.