1. Meditace -- Asafův žalm. Lide můj, naslouchej mému poučení, nakloňte ucho k řeči mých úst.
2. Otevřu ústa v příslovích, vypovím hádanky dávnověké.
3. Co jsme slýchali a pochopili a o čem nám naši otcové vyprávěli,
4. nezatajíme jejich synům. Budoucí generaci budeme vypravovat o Hospodinových chvályhodných skutcích, o jeho síle a jeho divech, které učinil.
5. Ustanovil svědectví v Jákobovi, v Izraeli vydal zákon a přikázal našim otcům, aby s ním seznamovali své syny,
6. aby ho poznalo budoucí pokolení -- synové, kteří se jim narodí. Ti povstanou a budou to vyprávět svým synům,
7. aby složili svou důvěru v Boha, nezapomínali na Boží činy, jeho příkazy střežili
8. a nebyli jako jejich otcové, pokolení umíněné a vzpurné, pokolení nestálého srdce, jehož duch nebyl Bohu věrný.
9. Efrajimci, vyzbrojení lukostřelci, se v den bitvy obrátili.
10. Nedbali na Boží smlouvu, odmítli žít podle jeho zákona.
11. Zapomněli na jeho činy, na jeho divy, které jim ukázal.
12. Před jejich otci činil divy v egyptské zemi, na sóanském poli.
13. Rozpoltil moře a provedl je, postavil vody jako hráz.
14. Ve dne je vedl skrze oblak a celou noc skrze ohnivé světlo.
15. Rozpoltil skály v pustině a napojil je jako z velkých hlubin.
16. Vyvedl bystřiny ze skály a dal jim rozlít se jako vodní proudy.
17. Oni však proti němu dále hřešili, ve vyprahlé zemi se vzpírali Nejvyššímu
18. a ve svých srdcích Boha pokoušeli -- žádali si potravu podle svých choutek.
19. Mluvili proti Bohu a říkali: Což může Bůh prostřít stůl v pustině?
20. Hle, udeřil do skály a vytryskla voda a rozlily se proudy. Což ale může dát i chléb? Což opatří i maso pro svůj lid?
21. Hospodin to slyšel a rozhněval se. Tu se rozpálil oheň proti Jákobovi a proti Izraeli vzplanul hněv,
22. protože nevěřili Bohu a nedoufali v jeho spásu.
23. On však přikázal oblakům nahoře, otevřel nebeské brány
24. a seslal na ně manu k jídlu, dal jim nebeské zrno.
25. Lidé jedli chléb vznešených. Seslal jim potravy do sytosti.
26. Nechal na nebi vát východnímu větru, svou mocí přivedl i vítr jižní.
27. Seslal na ně masa jako prachu a okřídleného ptactva jako mořského písku.
28. Nechal je padat do jejich tábora, kolem jejich příbytků.
29. Jedli až do přesycení; dal jim, po čem toužili.
30. Ještě si svou touhu nezošklivili, ještě měli potravu v ústech,
31. když na ně dolehl Boží hněv. Pobil jejich vypasené, izraelské mládence srazil.
32. Přes toto vše stále hřešili a nevěřili jeho divům.
33. Skončil jejich dny v marnosti a jejich léta v děsu.
34. Když je hubil, hledali ho. Ano, navraceli se a usilovně hledali Boha
35. a rozpomínali se, že Bůh je jejich skála, že Bůh Nejvyšší je jejich vykupitel,
36. ale klamali ho svými ústy, svým jazykem mu lhali,
37. jejich srdce nebylo pevně při něm, nebyli věrni jeho smlouvě.
38. On se však slitovával, zprošťoval je nepravosti a nezničil je. Mnohdy odvracel svůj hněv a nedal zcela procitnout své zlobě.
39. Pamatoval, že jsou tělo, závan, který pomine a nevrátí se.
40. Kolikrát se mu v pustině vzepřeli, trápili ho v pusté krajině.
41. Stále znovu pokoušeli Boha, zraňovali Svatého Izraele.
42. Nepamatovali na jeho moc, na den, kdy je vykoupil z moci protivníka,
43. když učinil v Egyptě svá znamení a své divy na sóanském poli.
44. Jejich řeky proměnil v krev, a tak ze svých toků nemohli pít.
45. Seslal na ně mouchy, aby je kousaly, a žáby, aby je ničily.
46. Jejich úrodu dal kobylkám chasíl, jejich výtěžek kobylkám arbe.
47. Jejich révu zničil krupobitím a jejich sykomory mrazem.
48. Jejich dobytek vydal v plen krupobití a jejich stáda moru.
49. Seslal na ně svůj planoucí hněv, zuřivost, rozhořčení a soužení -- komando zlých andělů.
50. Urovnal pěšinu svému hněvu. Jejich duše neušetřil smrti a jejich život vydal moru.
51. Pobil vše prvorozené v Egyptě, prvotinu síly ve stanech Chámových.
52. Svůj lid však vyvedl jako ovce, jako stádo je vedl pustinou.
53. Vedl je bezpečně, nebáli se; jejich nepřátele přikrylo moře.
54. Tak je přivedl na své svaté území -- k oné hoře, kterou si získal svou pravicí.
55. Vyhnal před nimi pohanské národy, rozměřil provazcem jejich dědičné podíly a usadil v jejich stanech izraelské kmeny.
56. Oni však pokoušeli Boha Nejvyššího, vzpírali se mu a jeho svědectví nezachovávali.
57. Odvraceli se, jednali věrolomně jako jejich otcové, selhávali jako záludný luk.
58. Popouzeli ho svými návršími a dráždili ho svými modlami.
59. Bůh to slyšel a rozhněval se. Zcela Izraele zavrhl.
60. Opustil příbytek v Šílu, stan, kde přebýval mezi lidmi.
61. Svou sílu vydal do zajetí, svou nádheru do ruky protivníka.
62. Svůj lid vydal meči, na své dědictví se rozhněval.
63. Jejich mládence pozřel oheň a jejich panny nebyly chváleny.
64. Jejich kněží padli mečem a jejich vdovy neplakaly.
65. Pak Panovník procitl -- jako kdyby spal -- jako hrdina rozjařený vínem.
66. Pobíjel své protivníky zezadu, uvedl na ně věčnou potupu.
67. Pohrdl stanem Josefovým, kmen Efrajimův si nevyvolil,
68. nýbrž zvolil si kmen Judův, horu Sijón, kterou si zamiloval.
69. Svou svatyni zbudoval jako něco vznešeného, jako zemi, kterou založil navěky.
70. Vyvolil si Davida, svého otroka. Vzal ho od ovčích ohrad,
71. přivedl ho od ovcí s jehňaty, aby pásl Jákoba, jeho lid, Izraele, jeho dědictví.
72. I pásl je s bezúhonným srdcem a vodil je svou zkušenou rukou.