1. Pro vedoucího chval. Davidův žalm. Bože, má chválo, nebuď hluchý,
2. neboť se otevřela proti mně ústa ničemná a podlá! Lživý jazyk mluví proti mně.
3. Obklopili mě nenávistnými slovy, bojují proti mně bezdůvodně.
4. Za mou lásku se mi jen protiví, ale já jsem modlitba sama.
5. Za dobro mi připravují zlo a za mou lásku nenávist.
6. Ustanov nad ním ničemu, protivník ať se mu postaví po pravici.
7. Až bude souzen, ať vyjde najevo, že je ničema, a jeho modlitba budiž pokládána za hřích.
8. Kéž jsou jeho dny nemnohé; jeho pověření ať převezme jiný.
9. Kéž jsou z jeho synů sirotci a z jeho ženy vdova.
10. Kéž se jeho synové neustále potácejí po žebrotě; kéž jsou vypuzeni ze svých trosek.
11. Kéž si lichvář políčí na vše, co mu patří, kéž cizáci zaberou výtěžek jeho práce.
12. Kéž nemá nikoho, kdo by mu prokázal milosrdenství; kéž se nikdo nesmiluje nad sirotky po něm.
13. Jeho potomstvo ať je vyťato; v příštím pokolení budiž jeho jméno vymazáno.
14. Kéž je u Hospodina připomenuta vina jeho otců a hřích jeho matky ať není vymazán.
15. Kéž jsou před Hospodinem ustavičně; kéž je ze země vyhlazena jejich památka,
16. protože nepamatoval, že má prokazovat milosrdenství, pronásledoval člověka chudého a nuzného a zkroušeného v srdci chtěl usmrtit.
17. Miloval proklínání, ať na něj přijde! Neměl zalíbení v žehnání, ať se mu vzdálí!
18. Oblékal proklínání jako šaty, kéž mu zalije nitro jako voda; kéž je mu jako olej v kostech.
19. Ať je mu jako roucho, kterým se halí, jako opasek, kterým je stále přepásán.
20. To ať je odměnou od Hospodina těm, kdo mě obviňují, těm, kdo svolávají zlo na mou duši.
21. Ty však, Panovníku Hospodine, jednej se mnou kvůli svému jménu, vždyť tvé milosrdenství je dobré -- vysvoboď mě!
22. Vždyť jsem chudý a nuzný, v mém nitru je zraněné srdce.
23. Scházím jako stín, který se prodlužuje, setřásli mě jako kobylku.
24. Kolena mi klesají postem, mé tělo hubne, ztrácí tuk.
25. Jsem jim jen pro potupu, když mě uvidí, potřásají hlavou.
26. Pomoz mi, Hospodine, můj Bože! Zachraň mě podle svého milosrdenství!
27. Aby poznali, že to byla tvá ruka, žes to učinil ty, Hospodine.
28. Oni proklínají, ale ty žehnáš. Povstali, ale budou zahanbeni a tvůj otrok se bude radovat.
29. Ať obléknou ostudu ti, kdo mě obviňují; ať se přikryjí svou hanbou jak pláštěm.
30. Budu svými ústy mocně vzdávat chválu Hospodinu, uprostřed mnohých ho budu chválit,
31. neboť se postavil nuznému po pravici, aby ho zachránil před těmi, kdo soudí jeho duši.