1. Proč by od Všemohoucího neměli býti skryti časové, a ti, kteříž jej znají, neměli neviděti dnů jeho?
2. Bezbožníť nyní mezníky přenášejí, a stádo, kteréž mocí zajali, pasou.
3. Osla sirotků zajímají, v zástavě berou vola od vdovy.
4. Strkají nuznými s cesty, musejí se vůbec skrývati chudí na světě.
5. Aj, oni jako divocí oslové na poušti, vycházejí jako ku práci své, ráno přivstávajíce k loupeži; poušť jest chléb jejich i dětí jejich.
6. Na cizím poli žnou, a z vinic bezbožníci sbírají.
7. Nahé přivodí k tomu, aby nocovati musili bez roucha, nemajíce se čím přiodíti na zimě.
8. A přívalem v horách moknouce, nemajíce obydlí, k skále se přivinouti musejí.
9. Loupí sirotky, kteříž jsou při prsích, a od chudého základ berou.
10. Nahého opouštějí , že musí choditi bez oděvu, a ti, kteříž snášejí snopy, v hladu zůstávati.
11. Ti, jenž mezi zdmi jejich olej vytlačují, a presy tlačí, žíznějí.
12. Lidé v městech lkají, a duše zraněných volají, Bůh pak přítrže tomu nečiní.
13. Oniť jsou ti, kteříž odporují světlu, a neznají cest jeho, aniž chodí po stezkách jeho.
14. Na úsvitě povstávaje vražedlník, morduje chudého a nuzného, a v noci jest jako zloděj.
15. Tolikéž oko cizoložníka šetří soumraku, říkaje: Nespatříť mne žádný, a tvář zakrývá.
16. Podkopávají potmě i domy, kteréž sobě ve dne znamenali; nebo nenávidí světla.
17. Ale hned v jitře přichází na ně stín smrti; když jeden druhého poznati může, strachu stínu smrti okoušejí.
18. Lehcí jsou na svrchku vody, zlořečené jest jmění jejich na zemi, aniž odcházejí cestou svobodnou.
19. Jako sucho a horko uchvacuje vody sněžné, tak hrob ty, jenž hřešili.
20. Zapomíná se na něj život matky, sladne červům, nebývá více připomínán, a tak polámána bývá nepravost jako strom.
21. Připojuje mu neplodnou, kteráž nerodí, a vdově dobře nečiní.
22. Zachvacuje silné mocí svou; ostojí-li kdo z nich, bojí se o život svůj.
23. Dává jemu, na čemž by bezpečně spolehnouti mohl, však oči jeho šetří cest jejich.
24. Bývají zvýšeni poněkud, ale hned jich není; tak jako jiní všickni sníženi, vypléněni, a jako vrškové klasů stínáni bývají.
25. Zdaliž není tak? Kdo na mne dokáže klamu, a v nic obrátí řeč mou?