1. A odpovídaje Job, řekl:
2. Poslouchejte pilně řeči mé, a bude mi to za potěšení od vás.
3. Postrpte mne, abych i já mluvil, a když odmluvím, posmívejž se.
4. Zdaliž já před člověkem naříkám? A poněvadž jest proč, jakž nemá býti ssoužen duch můj?
5. Pohleďte na mne, a užasněte se, a položte prst na ústa.
6. Ano já sám, když rozvažuji své bídy, tedy se děsím, a spopadá tělo mé hrůza.
7. Proč bezbožní živi jsou, k věku starému přicházejí, též i bohatnou?
8. Símě jejich stálé jest před oblíčejem jejich s nimi, a rodina jejich před očima jejich.
9. Domové jejich bezpečni jsou před strachem, aniž metla Boží na nich.
10. Býk jejich připouštín bývá, ale ne na prázdno; kráva jejich rodí, a nepotracuje plodu.
11. Vypouštějí jako stádo maličké své, a synové jejich poskakují.
12. Povyšují hlasu při bubnu a harfě, a veselí se k zvuku muziky.
13. Tráví v štěstí dny své, a v okamžení do hrobu sstupují.
14. Kteříž říkají Bohu silnému: Odejdi od nás, nebo známosti cest tvých neoblibujeme.
15. Kdo jest Všemohoucí, abychom sloužili jemu? A jaký toho zisk, že bychom se modlili jemu?
16. Ale pohleď, že není v moci jejich štěstí jejich, pročež rada bezbožných vzdálena jest ode mne.
17. Často-liž svíce bezbožných hasne? Přichází-liž na ně bída jejich? Poděluje-liž je bolestmi Bůh v hněvě svém?
18. Bývají-liž jako plevy před větrem, a jako drtiny, kteréž zachvacuje vicher?
19. Odkládá-liž Bůh synům bezbožníka nepravost jeho? Odplacuje-liž jemu tak, aby to znáti mohl,
20. A aby viděly oči jeho neštěstí jeho, a prchlivost Všemohoucího že by pil?
21. O dům pak jeho po něm jaká jest péče jeho, když počet měsíců jeho bude umenšen?
22. Zdali Boha silného kdo učiti bude umění, kterýž sám vysokosti soudí?
23. Tento umírá v síle dokonalosti své, všelijak bezpečný a pokojný.
24. Prsy jeho plné jsou mléka, a mozk kostí jeho svlažován bývá.
25. Jiný pak umírá v hořkosti ducha, kterýž nikdy nejídal s potěšením.
26. Jednostejně v prachu lehnou, a červy se rozlezou.
27. Aj, známť myšlení vaše, a chytrosti, kteréž proti mně neprávě vymýšlíte.
28. Nebo pravíte: Kde jest dům urozeného? A kde stánek příbytků bezbožných?
29. Což jste se netázali jdoucích cestou? Zkušení-liž aspoň jejich nepovolíte,
30. Že v den neštěstí ochranu mívá bezbožný, v den, pravím, rozhněvání přistřín bývá?
31. Kdo jemu oznámí zjevně cestu jeho? Aneb za to, co činil, kdo jemu odplatí?
32. A však i on k hrobu vyprovozen bude, a tam zůstane.
33. Sladnou jemu hrudy údolí, nadto za sebou všecky lidi táhne, těch pak, kteříž ho předešli, není počtu.
34. Hle, jak vy mne marně troštujete, nebo v odpovědech vašich nezůstává než faleš.