kapitoly

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4
  5. 5
  6. 6
  7. 7
  8. 8
  9. 9
  10. 10
  11. 11
  12. 12
  13. 13
  14. 14
  15. 15
  16. 16
  17. 17
  18. 18
  19. 19
  20. 20
  21. 21
  22. 22
  23. 23
  24. 24
  25. 25
  26. 26
  27. 27
  28. 28
  29. 29
  30. 30
  31. 31
  32. 32
  33. 33
  34. 34
  35. 35
  36. 36
  37. 37
  38. 38
  39. 39
  40. 40
  41. 41
  42. 42

Starý Zákon

Nový Zákon

Job 34 Bible Kralická 1613 (CSBKR)

1. Ještě mluvil Elihu, a řekl:

2. Poslouchejte, moudří, řečí mých, a rozumní, ušima pozorujte.

3. Nebo ucho řečí zkušuje, tak jako dásně okoušejí pokrmu.

4. Soud sobě zvolme, a vyhledejme mezi sebou, co by bylo dobrého.

5. Nebo řekl Job: Spravedliv jsem, a Bůh silný zavrhl při mou.

6. Své-liž bych pře ukrývati měl? Přeplněna jest bolestí rána má bez provinění.

7. Který muž jest podobný Jobovi, ješto by pil posměch jako vodu?

8. A že by všel v tovaryšství s činiteli nepravosti, a chodil by s lidmi nešlechetnými?

9. Nebo řekl: Neprospívá to člověku líbiti se Bohu.

10. A protož, muži rozumní, poslouchejte mne. Odstup od Boha silného nešlechetnost a od Všemohoucího nepravost.

11. Nebo on podlé skutků člověka odplací, a podlé toho, jaká jest čí cesta, působí, aby to nalézal.

12. A naprosto Bůh silný nečiní nic nešlechetně, a Všemohoucí nepřevrací soudu.

13. Kdo svěřil jemu zemi? A kdo zpořádal všecken okršlek?

14. Kdyby se na něj obrátil, a ducha jeho i duši jeho k sobě vzal,

15. Umřelo by všeliké tělo pojednou, a tak by člověk do prachu se navrátil.

16. Máš-li tedy rozum, poslyš toho, pusť v uši své hlas řečí mých.

17. Ješto ten, kterýž by v nenávisti měl soud, zdaliž by panovati mohl? Čili toho, jenž jest svrchovaně spravedlivý, za nešlechetného vyhlásíš?

18. Zdaliž sluší králi říci: Ó nešlechetný, a šlechticům: Ó bezbožní?

19. Mnohem méně tomu, kterýž nepřijímá osob knížat, aniž u něho má přednost urozený před nuzným; nebo dílo rukou jeho jsou všickni.

20. V okamžení umírají, třebas o půl noci postrčeni bývají lidé, a pomíjejí, a zachvácen bývá silný ne rukou lidskou.

21. Nebo oči jeho hledí na cesty člověka, a všecky kroky jeho on spatřuje.

22. Neníť žádných temností, ani stínu smrti, kdež by se skryli činitelé nepravosti.

23. Aniž zajisté vzkládá na koho více, tak aby se s Bohem silným souditi mohl.

24. Pyšné stírá bez počtu, a postavuje jiné na místa jejich.

25. Nebo zná skutky jejich; pročež na ně obrací noc, a potříni bývají.

26. Jakožto bezbožné rozráží je na místě patrném,

27. Proto že odstoupili od něho, a žádných cest jeho nešetřili,

28. Aby dokázal, že připouští k sobě křik nuzného, a volání chudých že vyslýchá.

29. (Nebo když on spokojí, kdo znepokojí? A když skryje tvář svou, kdo jej spatří?)Tak celý národ, jako i každého člověka jednostejně,

30. Aby nekraloval člověk pokrytý, aby nebylo lidem ourazu.

31. Jistě žeť k Bohu silnému raději toto mluveno býti má: Ponesuť, nezruším.

32. Mimo to, nevidím-li čeho, ty vyuč mne; jestliže jsem nepravost páchal, neučiním toho víc.

33. Nebo zdali vedlé tvého zdání odplacovati má, že bys ty toho neliboval, že bys ono zvoloval, a ne on? Pakli co víš jiného, mluv.

34. Muži rozumní se mnou řeknou, i každý moudrý poslouchaje mne,

35. Že Job hloupě mluví, a slova jeho nejsou rozumná.

36. Ó by zkušen byl Job dokonale, pro odmlouvání nám jako lidem nepravým,

37. Poněvadž k hříchu svému přidává i nešlechetnost, mezi námi také jen chloubu svou vynáší, a rozmnožuje řeči své proti Bohu.