1. Jemuž odpovídaje Elifaz Temanský, řekl:
2. Počneme-li mluviti s tebou, neponeseš-liž toho těžce? Ale kdož by se zdržeti mohl, aby neměl mluviti?
3. Aj, učívals mnohé, a rukou opuštěných jsi posiloval.
4. Padajícího pozdvihovals řečmi svými, a kolena zemdlená jsi zmocňoval.
5. Nyní pak, jakž toto přišlo na tebe, těžce to neseš, a jakž tě dotklo, předěšen jsi.
6. Nebylo-liž náboženství tvé nadějí tvou, a upřímost cest tvých očekáváním tvým?
7. Rozpomeň se, prosím, kdo jest kdy nevinný zahynul? Aneb kde upřímí vyhlazeni jsou?
8. Jakož jsem já vídal ty, kteříž orali nepravost, a rozsívali převrácenost, že ji i žali.
9. Od dchnutí Božího hynou, a duchem prchlivosti jeho v nic obracíni bývají.
10. Řvání lva a hlas lvice a zubové mladých lvíčat setříni bývají.
11. Hyne lev, že nemá loupeže, a lvíčata mladá rozptýlena bývají.
12. Nebo i tajně doneslo se mne slovo, a pochopilo ucho mé něco maličko toho.
13. V přemyšlováních z vidění nočních, když připadá tvrdý sen na lidi,
14. Strach připadl na mne a lekání, kteréž předěsilo všecky kosti mé.
15. Duch zajisté před tváří mou šel, tak že vlasové vstávali na těle mém.
16. Zastavil se, ale neznal jsem tváři jeho; tvárnost jen byla před očima mýma. Mezi tím mlče, slyšel jsem hlas:
17. Zdaliž může člověk spravedlivějším býti než Bůh, aneb muž čistším nad toho, kterýž ho učinil?
18. Ano mezi služebníky jeho není dokonalosti, a při andělích svých zanechal nedostatku.
19. Čím více při těch, kteříž bydlejí v domích hliněných, jejichž základ jest na prachu, a setříni bývají snáze než mol.
20. Od jitra až do večera stíráni bývají, a kdož toho nerozvažují, na věky zahynou.
21. Zdaliž nepomíjí sláva jejich s nimi? Umírají, ale ne v moudrosti.