kapitoly

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4
  5. 5
  6. 6
  7. 7
  8. 8
  9. 9
  10. 10
  11. 11
  12. 12
  13. 13
  14. 14
  15. 15
  16. 16
  17. 17
  18. 18
  19. 19
  20. 20
  21. 21
  22. 22
  23. 23
  24. 24
  25. 25
  26. 26
  27. 27
  28. 28
  29. 29
  30. 30
  31. 31
  32. 32
  33. 33
  34. 34
  35. 35
  36. 36
  37. 37
  38. 38
  39. 39
  40. 40
  41. 41
  42. 42

Starý Zákon

Nový Zákon

Job 29 Bible Kralická 1613 (CSBKR)

1. Ještě dále Job vedl řeč svou, a řekl:

2. Ó bych byl jako za časů předešlých, za dnů, v nichž mne Bůh zachovával,

3. Dokudž svítil svící svou nad hlavou mou, při jehož světle chodíval jsem v temnostech,

4. Tak jako jsem byl za dnů mladosti své, dokudž přívětivost Boží byla v stanu mém,

5. Dokudž ještě Všemohoucí byl se mnou, a všudy vůkol mne dítky mé,

6. Když šlepěje mé máslem oplývaly, a skála vylévala mi prameny oleje,

7. Když jsem vycházel k bráně skrze město, a na ulici strojíval sobě stolici svou.

8. Jakž mne spatřovali mládenci, skrývali se, starci pak povstávali a stáli.

9. Knížata choulili se v řečech, anobrž ruku kladli na ústa svá.

10. Hlas vývod se tratil, a jazyk jejich lnul k dásním jejich.

11. Nebo ucho slyše, blahoslavilo mne, a oko vida, posvědčovalo mi,

12. Že vysvobozuji chudého volajícího, a sirotka, i toho, kterýž nemá spomocníka.

13. Požehnání hynoucího přicházelo na mne, a srdce vdovy k plésání jsem vzbuzoval.

14. V spravedlnost jsem se obláčel, a ona ozdobovala mne; jako plášť a koruna byl soud můj.

15. Místo očí býval jsem slepému, a místo noh kulhavému.

16. Byl jsem otcem nuzných, a na při, jíž jsem nebyl povědom, vyptával jsem se.

17. A tak vylamoval jsem třenovní zuby nešlechetníka, a z zubů jeho vyrážel jsem loupež.

18. A protož jsem říkal: V hnízdě svém umru, a jako písek rozmnožím dny.

19. Kořen můj rozloží se při vodách, a rosa nocovati bude na ratolestech mých.

20. Sláva má mladnouti bude při mně, a lučiště mé v ruce mé obnovovati se.

21. Poslouchajíce, čekali na mne, a přestávali na radě mé.

22. Po slovu mém nic neměnili, tak na ně dštila řeč má.

23. Nebo očekávali mne jako deště, a ústa svá otvírali jako k přívalu žádostivému.

24. Žertoval-li jsem s nimi, nevěřili; pročež u vážnosti mne míti neoblevovali.

25. Přišel-li jsem kdy k nim, sedal jsem na předním místě, a tak bydlil jsem jako král v vojště, když smutných potěšuje.