1. Odpověděv pak Job, řekl:
2. V pravdě, že jste vy lidé, a že s vámi umře moudrost.
3. I jáť mám srdce jako vy, aniž jsem zpozdilejší než vy, anobrž při komž toho není?
4. Za posměch příteli svému jsem, kteréhož, když volá, vyslýchá Bůh; v posměchuť jest spravedlivý a upřímý.
5. Pochodně zavržená jest (podlé smýšlení člověka pokoje užívajícího) ten, kterýž jest blízký pádu.
6. Pokojné a bezpečné příbytky mají loupežníci ti, kteříž popouzejí Boha silného, jimž on uvodí dobré věci v ruku jejich.
7. Ano zeptej se třebas hovad, a naučí tě, aneb ptactva nebeského, a oznámí tobě.
8. Aneb rozmluv s zemí, a poučí tě, ano i ryby mořské vypravovati budou tobě.
9. Kdo nezná ze všeho toho, že ruka Hospodinova to učinila?
10. V jehož ruce jest duše všelikého živočicha, a duch každého těla lidského.
11. Zdaliž ucho slov rozeznávati nebude, tak jako dásně pokrmu okoušejí?
12. Při starcích jest moudrost, a při dlouhověkých rozumnost.
13. Nadto pak u Boha moudrost a síla, jehoť jest rada a rozumnost.
14. Jestliže on boří, nemůže zase stavíno býti; zavírá-li člověka, nemůže býti otevříno.
15. Hle, tak zastavuje vody, až i vysychají, a tak je vypouští, že podvracejí zemi.
16. U něho jest síla a bytnost, jeho jest ten, kterýž bloudí, i kterýž v blud uvodí.
17. On uvodí rádce v nemoudrost, a z soudců blázny činí.
18. Svazek králů rozvazuje, a pasem přepasuje bedra jejich.
19. On uvodí knížata v nemoudrost, a mocné vyvrací.
20. On odjímá řeč výmluvným, a soud starcům béře.
21. On vylévá potupu na urozené, a sílu mocných zemdlívá.
22. On zjevuje hluboké věci z temností, a vyvodí na světlo stín smrti.
23. On rozmnožuje národy i hubí je, rozšiřuje národy i zavodí je.
24. On odjímá srdce předním z lidu země, a v blud je uvodí na poušti bezcestné,
25. Aby šámali ve tmě bez světla. Summou, činí, aby bloudili jako opilý.