1. Slovo, které Izajáš, syn Amósův, viděl o Judsku a Jeruzalému:
2. I stane se v posledních dnech, že hora Hospodinova domu bude pevně stát jako přední z hor a bude vyvýšena nade všechna návrší. Budou k ní proudit všechny národy
3. a mnozí lidé přijdou a řeknou: Pojďte a vystupme na horu Hospodinovu, do domu Boha Jákobova. Bude nás vyučovat podle svých cest a budeme chodit po jeho stezkách. Neboť ze Sijónu vyjde zákon a Hospodinovo slovo z Jeruzaléma.
4. A bude soudit mezi těmi národy a domlouvat mnohým lidem. I překují své meče v radlice a svá kopí ve vinařské nože; národ proti národu nepozdvihne meč a už se nebudou učit boji.
5. Pojďte, dome Jákobův, a choďme v Hospodinově světle!
6. Hospodine, vždyť jsi zavrhl svůj lid, dům Jákobův, protože jsou plni východního věštění a hádání z oblaků jako Pelištejci; s dětmi cizozemců si potřásají rukama.
7. Jeho země je plná stříbra a zlata a jeho pokladům není konce; jeho země je plná koní a jeho válečným vozům není konce.
8. Jeho země je plná nicotností. Klanějí se dílu svých rukou, které učinily jeho prsty.
9. Člověk se hrbí, muž je ponížený. Neodpouštěj jim!
10. Vejdi do skal, skryj se do prachu ze strachu z Hospodina a před nádherou jeho vznešenosti.
11. Domýšlivý pohled člověka bude snížen -- skloní se hrdost lidí. Hospodin sám bude vyvýšen v onen den.
12. Neboť den Hospodina zástupů přichází na všechno pyšné a povýšené, na vše, co se pozvedá, a bude to sníženo:
13. Na všechny vznešené a vyvýšené libanonské cedry a na všechny bášanské duby,
14. na všechny vysoké hory a na všechna vyvýšená návrší,
15. na každou vysokou věž a na každou opevněnou hradbu,
16. na všechny taršíšské lodě a na všechny vzácné jachty.
17. A skloní se domýšlivost člověka, bude snížena hrdost lidí. Hospodin sám bude v ten den vyvýšen
18. a nicotnosti zcela pominou.
19. A vejdou do skalních jeskyní a do roklin prachu země ze strachu z Hospodina a před nádherou jeho vznešenosti, když povstane, aby otřásl zemí.
20. V onen den člověk své stříbrné i zlaté nicotnosti, které mu udělali, aby se jim klaněl, odvrhne krysám a netopýrům,
21. aby vešel do dutin těch skal a do skalních trhlin ze strachu z Hospodina a před nádherou jeho vznešenosti, když povstane, aby otřásl zemí.
22. Přestaňte se spoléhat na člověka, jehož dech je v jeho chřípí; vždyť za co má být považován?