1. Poslechněte mne, ostrovy, dávejte pozor, daleké národy! Hospodin mne povolal již v lůně, od nitra mé matky připomínal mé jméno.
2. Učinil má ústa jako ostrý meč, ukryl mne ve stínu své ruky, učinil mne zaostřeným šípem, skryl mne ve svém toulci
3. a řekl mi: Ty jsi můj otrok, Izraeli, na němž zjevím svou slávu.
4. Já jsem však řekl: Zbytečně jsem se namáhal, pro marnost a nicotnost jsem vyplýtval svou sílu, avšak mé právo je u Hospodina a má odměna u mého Boha.
5. A nyní řekl Hospodin, který mě od lůna matky utváří za svého otroka, abych k němu navrátil Jákoba a aby pro něj byl shromážděn Izrael. Stal jsem se váženým v Hospodinových očích, můj Bůh se stal mou silou,
6. a řekl: Nestačí, abys byl mým otrokem k pozdvižení kmenů Jákobových a k navrácení zachovaných z Izraele, nýbrž dám tě za světlo národům, abys byl mou záchranou až na konec země.
7. Toto praví Hospodin, vykupitel Izraele, jeho Svatý, tomu opovrženému, tomu, kterého si národ oškliví, otroku vládců: Králové tě uvidí a povstanou, i knížata, a budou se klanět kvůli Hospodinu, který je věrný, Svatému Izraele, který tě vyvolil.
8. Toto praví Hospodin: Odpovím ti v čase přízně a pomůžu ti ve dni záchrany, budu tě opatrovat a dám tě za smlouvu lidu, abys pozdvihl zemi a znovu přidělil opuštěná dědictví,
9. abys řekl vězňům: Vyjděte, a těm, kteří jsou v temnotě: Ukažte se. Budou se pást podél cest a na všech holých návrších bude jejich pastva.
10. Nebudou hladovět ani žíznit, nebude je ubíjet žhavý vítr ani slunce, protože je povede ten, kdo s nimi má soucit, a pomalu je povede ke zřídlům vod.
11. Všechny své hory proměním v cestu a mé silnice budou vyvýšeny.
12. Hle, tito přijdou zdaleka, hle, tito od severu a od západu, a tito ze země Siním.
13. Výskejte, nebesa, jásej, země, hory, propukněte v radostný křik, protože Hospodin potěšil svůj lid a nad svými zkroušenými se slituje.
14. Ale Sijón říkal: Hospodin mě opustil, Panovník na mne zapomněl.
15. Cožpak může žena zapomenout na své miminko a nesmilovat se nad synem svého lůna? I když ony mohou zapomenout, já však na tebe nezapomenu.
16. Hle, vyryl jsem si tě do dlaní: tvé hradby jsou ustavičně přede mnou.
17. Tvoji synové už pospíchají zpět, ti, kdo tě bořili a pustošili, od tebe odejdou.
18. Rozhlédni se kolem a viz: Ti všichni se shromáždili a přišli k tobě. Jakože jsem živ, je Hospodinův výrok, všechny si je oblékneš jako ozdobu a přivážeš si je jako nevěsta.
19. Neboť tvé trosky, zpustošená místa a tvá pobořená země teď budou těsné pro množství obyvatel. A ti, kteří tě požírali, se vzdálí.
20. Synové tvé bezdětnosti ti ještě budou říkat: To místo je mi těsné, přidej mi, abych se usídlil.
21. V srdci si řekneš: Kdo mi tyto děti porodil? Vždyť jsem byla bezdětná a neplodná, vystěhovaná a zapuzená. A kdo je vychoval? Hle, já jsem zůstala samotná. Odkud jsou tito?
22. Toto praví Panovník Hospodin: Hle, pozdvihnu ruku k národům a pozvednu korouhev k lidem. A v náruči přinesou tvé syny a tvé dcery budou neseny na ramenou.
23. Králové budou tvými vychovateli a jejich kněžny tvými kojnými; budou se ti klanět tváří k zemi a prach tvých nohou budou lízat. I poznáš, že já jsem Hospodin, takže nebudou zahanbeni ti, kdo na mne očekávají.
24. Cožpak lze vzít hrdinovi lup, či násilníkovi vychvátit zajatce?
25. Avšak toto praví Hospodin: I zajatec bude vzat hrdinovi a lup bude vychvácen násilníkovi. Tvému odpůrci budu já odporovat a tvé syny já zachráním.
26. Tvé utiskovatele nakrmím jejich vlastním masem a opijí se vlastní krví jako sladkým vínem, a pozná veškeré tělo, že já jsem Hospodin, tvůj zachránce a vykupitel, Mocný Jákobův.