1. Stalo se, když se na něj tlačil zástup, aby slyšel Boží slovo, že stál u Genezaretského jezera
2. a uviděl u břehu jezera dvě lodě. Rybáři z nich vystoupili a prali sítě.
3. Vstoupil do jedné z těch lodí, která patřila Šimonovi, a požádal ho, aby odrazil kousek od břehu. Posadil se a z lodi učil zástupy.
4. Když přestal mluvit, řekl Šimonovi: “Zajeď na hlubinu a spusťte své sítě k lovu.”
5. Šimon odpověděl: “Mistře, celou noc jsme tvrdě pracovali a nic jsme nechytili.Ale na tvé slovo spustím sítě.”
6. A když to učinili, zabrali velké množství ryb; jejich sítě se však začaly trhat.
7. Dali znamení společníkům ve druhé lodi, aby jim přišli pomoci. Oni přišli a naplnili obě lodě, že se až potápěly.
8. Když to Šimon Petr uviděl, padl k Ježíšovým kolenům a řekl: “Odejdi ode mne, Pane, protože jsem hříšný člověk.”
9. Neboť jeho i všech, kteří byli s ním, se zmocnil úžas nad tím úlovkem ryb, které chytili;
10. stejně i Jakuba a Jana, synů Zebedeových, kteří byli Šimonovými společníky. Ježíš řekl Šimonovi: “Neboj se, od nynějška budeš lovit lidi.”
11. Přirazili s loďmi ke břehu, všechno opustili a vydali se za ním.
12. I stalo se, když byl v jednom z těch měst, hle, byl tam muž plný malomocenství. Jakmile uviděl Ježíše, padl na tvář a poprosil ho: “Pane, chcešli, jsi mocen mě očistit.”
13. On vztáhl ruku, dotkl se ho a řekl: “Chci, buď očištěn.” A hned od něho malomocenství odešlo.
14. Nařídil mu, aby nikomu nic neřekl, nýbrž: “Odejdi, ukaž se knězi a obětuj za své očištění, jak nařídil Mojžíš, jim na svědectví.”
15. Pověst o něm se rozšiřovala stále víc a scházely se velké zástupy, aby naslouchaly a byly uzdravovány ze svých nemocí.
16. On se však uchyloval na pustá místa a modlil se.
17. I stalo se, že jednoho dne učil a kolem seděli farizeové a učitelé Zákona, kteří přišli ze všech galilejských a judských vesnic i z Jeruzaléma. A byla tam Pánova moc, aby [je] uzdravoval.
18. A hle, muži nesli na lůžku člověka, který byl ochrnutý, a snažili se ho vnést dovnitř a položit před něj.
19. A když kvůli zástupu nenalezli způsob, jak by ho vnesli dovnitř, vystoupili na střechu a skrze hliněné tašky ho s nosítky spustili doprostřed před Ježíše.
20. Když uviděl jejich víru, řekl: “Člověče, tvé hříchy jsou ti odpuštěny.”
21. Učitelé Zákona a farizeové o tom začali rozvažovat: “Kdo je tento člověk, že mluví tak rouhavě? Kdo může odpustit hříchy, než sám Bůh?”
22. Ježíš však poznal jejich myšlenky a odpověděl jim: “Co rozvažujete ve svých srdcích?
23. Co je snadnější? Říci: "Tvé hříchy jsou ti odpuštěny", nebo říci: "Vstaň a choď"?
24. Abyste však věděli, že Syn člověka má na zemi pravomoc odpouštět hříchy,” řekl ochrnutému: “Tobě pravím, vstaň, vezmi svá nosítka a jdi do svého domu.”
25. A ten hned před nimi vstal, vzal to, na čem ležel, a oslavuje Boha odešel do svého domu.
26. Všech se zmocnil úžas a oslavovali Boha; byli naplněni bázní a říkali: “Dnes jsme uviděli neobyčejné věci.”
27. Po těchto událostech Ježíš vyšel a pohlédl na celníka jménem Lévi, sedícího v celnici, a řekl mu: “Následuj mne.”
28. A on všeho zanechal, vstal a následoval ho.
29. Lévi mu připravil ve svém domě velkou hostinu. Byl tam veliký zástup celníků i jiných, kteří s nimi byli u stolu.
30. Farizeové a jejich učitelé Zákona reptali na jeho učedníky a říkali: “Proč jíte a pijete s celníky a hříšníky?”
31. Ježíš jim odpověděl: “Lékaře nepotřebují zdraví, nýbrž nemocní.
32. Nepřišel jsem povolat spravedlivé, ale hříšné k pokání.”
33. Oni mu pak řekli: “Janovi učedníci se často postí a konají modlitby, stejně i učedníci farizeů; tvoji však jedí a pijí.”
34. Ježíš jim řekl: “Můžete přinutit svatebčany, aby se postili, dokud je ženich s nimi?
35. Přijdou však dny, kdy od nich bude ženich vzat; potom v oněch dnech se budou postit.”
36. Říkal jim i podobenství: “Nikdo neutrhne záplatu z nového šatu a nepřišívá ji na starý šat; jinak i nový roztrhne a ke starému se záplata z nového nebude hodit.
37. A nikdo nedává mladé víno do starých měchů; jinak mladé víno měchy roztrhne, samo vyteče a měchy se zničí.
38. Ale mladé víno se dává do nových měchů [, a obojí zůstane zachováno].
39. A nikdo, kdo se napil starého, nechce mladé, neboť říká: "Staré je dobré."”