1. Stalo se, že v [druhou] sobotu procházel obilím a jeho učedníci trhali a jedli klasy, které mnuli rukama.
2. Někteří pak z farizeů řekli: “Proč děláte, co se v sobotu [dělat] nesmí?”
3. Ježíš jim odpověděl: “Cožpak jste nečetli, co udělal David, když vyhladověl, on i ti, kdo byli s ním?
4. Jak vešel do Božího domu a vzal chleby předložení, které nesmí jíst nikdo kromě samotných kněží, jedl je a dal [i] těm, kdo byli s ním?”
5. A říkal jim: “Syn člověka je [také] pánem soboty.”
6. Stalo se, že v jinou sobotu vstoupil do synagogy a učil. A byl tam člověk, jehož pravá ruka byla odumřelá.
7. Učitelé Zákona a farizeové ho pozorně sledovali, uzdravujeli v sobotu, aby našli něco, z čeho by jej obžalovali.
8. On však znal jejich myšlenky. Řekl tomu muži s odumřelou rukou: “Vstaň a postav se doprostřed.” A on se zvedl a postavil se tam.
9. Ježíš jim řekl: “Ptám se vás, zda je dovoleno v sobotu učinit dobře, nebo učinit zle -- duši zachránit, či zahubit?”
10. Rozhlédl se po nich po všech a řekl mu: “Natáhni svou ruku.” On to učinil a jeho ruka byla zase v pořádku.
11. Oni byli naplněni nepříčetností a rozmlouvali mezi sebou, co by Ježíšovi učinili.
12. Stalo se v těch dnech, že vyšel na horu, aby se pomodlil. A celou noc strávil v modlitbě Boží.
13. Když nastal den, zavolal své učedníky a vybral z nich dvanáct, které také pojmenoval apoštoly:
14. Šimona, jemuž dal také jméno Petr, jeho bratra Ondřeje, Jakuba, Jana, Filipa, Bartoloměje,
15. Matouše, Tomáše, Jakuba Alfeova, Šimona zvaného Zélóta,
16. Judu Jakubova a Judu Iškariotského, jenž se stal zrádcem.
17. Sestoupil s nimi dolů a na rovině se zastavil; a s ním veliký zástup jeho učedníků a veliké množství lidu z celého Judska a Jeruzaléma i od pobřeží Týru a Sidónu;
18. ti všichni přišli, aby ho uslyšeli a aby byli uzdraveni ze svých nemocí. I ti, kteří byli trápeni od nečistých duchů, byli uzdravováni.
19. A celý zástup se ho snažil dotýkat, protože od něho vycházela moc a všechny uzdravovala.
20. A on pozdvihl oči ke svým učedníkům a říkal: “Blahoslavení jste vy chudí, neboť vaše je Boží království.
21. Blahoslavení jste vy, kteří nyní hladovíte, neboť budete nasyceni. Blahoslavení jste vy, kteří nyní pláčete, neboť se budete smát.
22. Blahoslavení jste, když vás lidé budou nenáviděta když vás vyloučí, potupí a zavrhnou vaše jméno jako zlé kvůli Synu člověka.
23. Radujte se v onen den a jásejte; neboť hle, hojná je vaše odměna v nebi. Vždyť totéž dělali jejich otcové prorokům.
24. Běda však vám bohatým, neboť již máte své potěšení.
25. Běda vám, kteří jste nyní nasyceni, neboť budete hladovět. Běda vám, kteří se nyní smějete, neboť budete naříkat a plakat.
26. Běda, když o vás budou všichni lidé mluvit dobře; vždyť totéž činili jejich otcové falešným prorokům.”
27. “Ale vám, kteří slyšíte, pravím: Milujte své nepřátele. Dobře čiňte těm, kteří vás nenávidí.
28. Žehnejte těm, kteří vás proklínají, modlete se za ty, kteří vám činí příkoří.
29. Tomu, kdo tě bije do tváře, nastav i druhou a tomu, kdo ti bere plášť, neodepři ani košili.
30. Každému, kdo tě žádá, dávej, a od toho, kdo ti bere, co je tvoje, nežádej nic nazpět.
31. Jak chcete, aby lidé činili vám, [i vy] stejně čiňte jim.
32. A jestliže milujete ty, kteří milují vás, jakou máte zásluhu? Vždyť i hříšníci milují ty, kdo je milují.
33. A jestliže činíte dobře těm, kteří činí dobře vám, jakou máte zásluhu? I hříšníci dělají totéž.
34. A půjčíteli těm, od kterých máte naději dostat to zpět, jakou máte zásluhu? I hříšníci půjčují hříšníkům, aby to zase dostali nazpátek.
35. Ale milujte své nepřátele a čiňte dobře, půjčujte a neočekávejte něco na oplátku. A vaše odměna bude hojná a budete syny Nejvyššího, protože on je dobrotivý k nevděčným i zlým.
36. Buďte milosrdní, jako je milosrdný váš Otec.”
37. “Nesuďte, a zajisté nebudete souzeni. Neodsuzujte, a zajisté nebudete odsouzeni. Promíjejte, a bude vám prominuto.
38. Dávejte, a bude vám dáno; dobrou míru, natlačenou, natřesenou, překypující vám dají do klína. Neboť jakou měrou měříte, takovou vám bude naměřeno.”
39. Řekl jim také podobenství: “Může slepý vést slepého? Nespadnou oba do jámy?
40. Učedník není nad učitele. Každý, kdo je dokonale připraven, bude jako jeho učitel.
41. Proč hledíš na třísku v oku svého bratra, avšak trámu ve svém vlastním oku si nevšímáš?
42. Jak můžeš říkat svému bratru: "Bratře, dovol, ať vyjmu třísku, která je ve tvém oku," a trám ve svém oku nevidíš? Pokrytče, nejprve vyjmi trám ze svého oka, a pak jasně uvidíš, jak vyjmout třísku, která je v oku tvého bratra.”
43. “Přece není dobrý strom, který nese špatné ovoce, ani není špatný strom, který nese dobré ovoce.
44. Každý strom se pozná po svém ovoci. Vždyť z trní nesbírají fíky ani z trnitého keře nesklízejí hrozny.
45. Dobrý člověk vynáší z dobrého pokladu [svého] srdce dobré a zlý [člověk] vynáší ze zlého [pokladu svého srdce] zlé; neboť jeho ústa mluví z přebytku srdce.”
46. “Proč mne oslovujete "Pane, Pane", a nečiníte, co říkám?
47. Každý, kdo ke mně přichází a slyší má slova a činí je -- ukáži vám, komu je podobný.
48. Je podoben člověku stavějícímu dům, který kopal do hloubky a položil základy na skále. Nastala povodeň, na ten dům se přivalila řeka, ale nemohla jím otřást, protože byl dobře postaven.
49. Kdo však uslyšel a neučinil tak, je podoben člověku, který postavil dům na zemi bez základů. Když se na něj přivalila řeka, ihned se zřítil; a zhroucení toho domu bylo veliké.”