1. Vyprávěl jim [také] podobenství, aby viděli, jak je třeba stále se modlit a neochabovat.
2. Říkal: “V jednom městě byl soudce, který se Boha nebál a z člověka si nic nedělal.
3. V tom městě byla vdova, která k němu chodila a říkala: "Zastaň se mě proti mému odpůrci."
4. Ale on dlouho nechtěl. Potom si však řekl: "I když se Boha nebojím a z člověka si nic nedělám,
5. zastanu se té vdovy, protože mi působí mnohou nesnáz, aby mě nakonec nepřišla zpolíčkovat."”
6. Pán řekl: “Slyšte, co říká ten nespravedlivý soudce!
7. Nezastane se Bůh svých vyvolených, kteří k němu volají dnem i nocí? Bude s pomocí pro ně otálet?
8. Pravím vám, že se jich rychle zastane. Jen až přijde Syn člověka, zdali nalezne víru na zemi?”
9. A těm, kteří spoléhali na sebe, že jsou spravedliví, a ostatními pohrdali, řekl toto podobenství:
10. “Dva lidé vystoupili do chrámu, aby se pomodlili: jeden byl farizeus, druhý celník.
11. Farizeus se postavil a takto se sám u sebe modlil: "Bože, děkuji ti, že nejsem jako ostatní lidé, lupiči, nespravedliví, cizoložníci, nebo i jako tento celník.
12. Postím se dvakrát týdně a dávám desátky ze všeho, co získávám."
13. Avšak celník, který stál opodál, nechtěl ani oči k nebi pozdvihnout; bil se do prsou a říkal: "Bože, projev milost mně hříšnému."
14. Pravím vám, že ten sestoupil do svého domu ospravedlněn spíše než onen farizeus. Neboť každý, kdo se povyšuje, bude pokořen, kdo se však pokořuje, bude povýšen.”
15. Přinášeli k němu i nemluvňata, aby se jich dotýkal. Když to uviděli učedníci, kárali je.
16. Ježíš si je zavolal a řekl: “Nechte děti přicházet ke mně a nebraňte jim, neboť takovým patří Boží království.
17. Amen, pravím vám, kdo nepřijme Boží království jako dítě, jistě do něho nevstoupí.”
18. Jeden z předních mužů se ho otázal: “Dobrý učiteli, co mám učinit, abych získal věčný život?”
19. Ježíš mu řekl: “Proč mne nazýváš dobrým? Nikdo není dobrý, než jeden: Bůh.
20. Přikázání znáš: Abys nezcizoložil, nezabil, neukradl, nevydal křivé svědectví; cti svého otce i matku.”
21. On řekl: “To všechno zachovávám od [svého] mládí.”
22. Když to Ježíš uslyšel, řekl mu: “Jedno ti ještě schází: Prodej všechno, co máš, rozdej chudým a budeš mít poklad v nebesích; pak přijď a následuj mne.”
23. Když to uslyšel, velice se zarmoutil, neboť byl velmi bohatý.
24. Když ho Ježíš uviděl, [jak se velice zarmoutil,] řekl: “Jak těžko vcházejí do Božího království ti, kdo mají majetek.
25. Neboť je snadnější, aby velbloud prošel uchem jehly, než aby bohatý vešel do Božího království.”
26. Ti, kdo to slyšeli, řekli: “A kdo může být zachráněn?”
27. On řekl: “Co je nemožné u lidí, je možné u Boha.”
28. Petr řekl: “Hle, my jsme opustili [všechno], co jsme měli, a vydali se za tebou.”
29. On jim řekl: “Amen, pravím vám, že není nikdo, kdo opustil dům nebo ženu nebo bratry nebo rodiče nebo děti pro Boží království,
30. aby v tomto čase nedostal mnohokrát víc a v přicházejícím věku život věčný.”
31. Vzal k sobě těch Dvanáct a řekl jim: “Hle, vystupujeme do Jeruzaléma a naplní se všechno, co je napsáno skrze proroky o Synu člověka.
32. Neboť bude vydán pohanům a vysmějí se mu, bude potupen a popliván,
33. zbičují ho a zabijí; a třetího dne vstane z mrtvých.”
34. Ale oni ničemu z toho neporozuměli a ten výrok byl před nimi skrytý; nechápali, co bylo řečeno.
35. Stalo se, když se přibližoval k Jerichu, že nějaký slepec seděl u cesty a žebral.
36. Když uslyšel, že jde kolem zástup, vyptával se, co se to děje.
37. Oznámili mu, že tudy jde Ježíš Nazaretský.
38. Tu zvolal: “Ježíši, synu Davidův, smiluj se nade mnou!”
39. Ti, kteří šli vpředu, mu přísně domlouvali, aby zmlkl. On však tím víc křičel: “Synu Davidův, smiluj se nade mnou.”
40. Ježíš se zastavil a rozkázal, aby ho k němu přivedli. Když se přiblížil, Ježíš se ho zeptal:
41. “Co chceš, abych ti učinil?” On řekl: “Pane, ať vidím!”
42. Ježíš mu řekl: “Prohlédni! Tvá víra tě uzdravila.”
43. A hned prohlédl, šel za ním a oslavoval Boha. A všechen lid, který to viděl, vzdal Bohu chválu.