1. Ježíš řekl svým učedníkům: “Není možné, aby nepřišla pohoršení, běda však tomu, skrze koho přicházejí.
2. Pro toho by bylo lépe, kdyby mu přivázali na krk mlýnský kámen a uvrhli ho do moře, než aby pohoršil jednoho z těchto maličkých.
3. Mějte se na pozoru. Zhřešíli tvůj bratr, pokárej ho, a uználi svou vinu, odpusť mu.
4. A zhřešíli proti tobě sedmkrát za den a sedmkrát se k tobě obrátí se slovy: "Uznávám svou vinu, odpusť mi", odpustíš mu.”
5. Apoštolové řekli Pánu: “Přidej nám víry!”
6. Pán řekl: “Kdybyste měli víru jako zrno hořčice, řekli byste této moruši: "Vykořeň se a přesaď se do moře", a poslechla by vás.”
7. “Kdo z vás, kdo má otroka, který oře nebo pase stádo, mu řekne, když se vrátí z pole: "Pojď hned a ulehni ke stolu"?
8. Neřekne mu spíše: "Připrav něco k jídlu, opaš se a obsluhuj mne, dokud se nenajím a nenapiji; pak budeš jíst a pít ty"?
9. Děkuje snad tomu otroku, že udělal, co [mu] bylo přikázáno? [Nemyslím.]
10. Tak i vy, když uděláte všechno, co vám bylo přikázáno, řekněte: "Jsme nehodní otroci; udělali jsme, co jsme byli povinni udělat."”
11. A stalo se, když byl na cestě do Jeruzaléma, že procházel Samařskem a Galileou.
12. Když vcházel do jedné vesnice, setkalo se s ním deset malomocných mužů, kteří zůstali stát opodál
13. a hlasitě zvolali: “Ježíši, Mistře, smiluj se nad námi!”
14. Když je uviděl, řekl jim: “Jděte a ukažte se kněžím.” A stalo se, když odcházeli, že byli očištěni.
15. Jeden z nich, když uviděl, že je uzdraven, se vrátil a velikým hlasem oslavoval Boha;
16. padl na tvář k jeho nohám a děkoval mu. A byl to Samařan.
17. Ježíš na to řekl: “Nebylo jich očištěno deset? Kde je těch devět?
18. Nikdo z nich se nenašel, aby se vrátil a vzdal chválu Bohu, kromě tohoto cizince?”
19. A řekl mu: “Vstaň a jdi, tvá víra tě zachránila.”
20. Když se ho farizeové otázali, kdy přijde Boží království, odpověděl jim: “Boží království nepřichází tak, abyste ho mohli pozorovat;
21. ani neřeknou: "Hle, je tu" nebo "je tam". Neboť hle, Boží království je mezi vámi.”
22. Učedníkům řekl: “Přijdou dny, kdy zatoužíte spatřit aspoň jeden ze dnů Syna člověka, ale nespatříte.
23. A budou vám říkat: "Hle, zde je" nebo "hle, tam!" Nechoďte a neběhejte za nimi.
24. Neboť jako blýskající se blesk září z jedné končiny pod nebem do druhé končiny pod nebem, tak bude Syn člověka [ve svém dni].
25. Napřed však musí mnoho vytrpět a být tímto pokolením zavržen.
26. A jak bylo za dnů Noé, tak bude i za dnů Syna člověka:
27. jedli, pili, ženili se a vdávaly až do dne, kdy Noé vešel do korábu a přišla potopa a zahubila všechny.
28. Podobně bylo za dnů Lota: jedli, pili, kupovali, prodávali, sázeli a stavěli,
29. avšak toho dne, kdy Lot vyšel ze Sodomy, pršel z nebe oheň se sírou a zahubil všechny.
30. Právě tak to bude toho dne, kdy se zjeví Syn člověka.
31. Kdobude v onen den na střeše a své věci bude mít v domě, ať nesestupuje, aby si je vzal; a podobně kdo bude na poli, ať se nevrací zpět.
32. Pamatujte na Lotovu ženu.
33. Kdo by usiloval svoji duši zachovat, ztratí ji, kdo však by ji ztratil, zachová ji k životu.
34. Pravím vám, že té noci budou dva na jednom lůžku, jeden bude vzat, a druhý zanechán.
35. Dvě budou spolu mlít, jedna bude vzata, a druhá zanechána.
36. [Dva budou na poli, jeden bude vzat, a druhý zanechán.]”
37. Řekli mu: “Kde to bude, Pane?” On jim řekl: “Kde je tělo, tam se shromáždí i supi.”