1. A stalo se v jednom z těch dnů, kdy učil lid v chrámě a zvěstoval evangelium, že k němu přistoupili velekněží a učitelé Zákona se staršími
2. a řekli mu: “Pověz nám, v jaké pravomoci to činíš? Nebo kdo je ten, který ti tuto pravomoc dal?”
3. Odpověděl jim: “I já se vás zeptám na [jednu] věc. Povězte mi:
4. Křest Janův byl z nebe, nebo z lidí?”
5. Oni o tom mezi sebou rozvažovali: “Řeknemeli "z nebe", řekne: "Proč jste mu neuvěřili?"
6. Řeknemeli však "z lidí", všechen lid nás bude kamenovat, neboť je přesvědčen, že Jan byl prorok.”
7. I odpověděli, že nevědí, odkud.
8. A Ježíš jim řekl: “Ani já vám nepovím, v jaké pravomoci to činím.”
9. Začal lidu říkat toto podobenství: “[Jeden] člověk vysadil vinici, pronajal ji vinařům a na dlouhou dobu odcestoval.
10. V stanovený čas poslal k vinařům otroka, aby mu dali díl z úrody vinice. Avšak vinaři ho zbili a poslali s prázdnou.
11. Poslal ještě jiného otroka; oni však i toho zbili, zneuctili a poslali s prázdnou.
12. A poslal ještě třetího; i toho zranili a vyhnali.
13. Pán vinice řekl: "Co mám udělat? Pošlu svého milovaného syna; snad se před ním zastydí."
14. Když ho vinaři spatřili, domlouvali se mezi sebou: "To je dědic. Zabijme ho, aby dědictví bylo naše."
15. A vyhodili ho z vinice ven a zabili. Co jim tedy učiní pán vinice?
16. Přijde, zahubí tyto vinaře a vinici dá jiným.” Když to uslyšeli, řekli: “Kéž se tak nestane!”
17. On na ně pohlédl a řekl: “Co tedy znamená to, co je napsáno: "Kámen, který stavitelé po prozkoumání zavrhli, se stal hlavou úhlu."
18. Každý, kdo padne na ten kámen, roztříští se, a na koho padne, toho rozdrtí.”
19. V tu hodinu na něj chtěli učitelé Zákona a velekněží vztáhnout ruce, ale báli se lidu. Poznali totiž, že toto podobenství řekl proti nim.
20. Pozorně ho sledovali a poslali špehy, kteří předstírali, že jsou spravedliví, aby ho chytili za slovo, a tak ho mohli vydat vrchnosti a vladařově pravomoci.
21. Otázali se ho: “Učiteli, víme, že správně mluvíš a učíš a nebereš ohled na osobu, ale podle pravdy učíš Boží cestě.
22. Je nám dovoleno dát daň císaři, nebo ne?”
23. Ježíš zpozoroval jejich lstivost a řekl jim:
24. “[Proč mne zkoušíte?] Ukažte mi denár! Čí má obraz a nápis?” Oni řekli: “Císařův.”
25. On jim řekl: “Odevzdejte tedy to, co je císařovo, císaři, a co je Boží, Bohu.”
26. A nedokázali ho před lidem nachytat v [jeho] řeči; podivili se jeho odpovědi a zmlkli.
27. Přišli někteří ze saduceů, kteří popírají vzkříšení, a zeptali se ho:
28. “Učiteli, Mojžíš nám napsal, že zemřeli něčí bratr, který má ženu a je bezdětný, aby si tu ženu vzal za manželku jeho bratr a vzbudil svému bratru potomka.
29. Bylo tedy sedm bratrů. Oženil se první a zemřel bezdětný.
30. Stejně i druhý.
31. Také třetí si ji vzal a stejně všech sedm; nezanechali děti a zemřeli.
32. Nakonec zemřela i ta žena.
33. Komu z nich bude tato žena patřit při vzkříšení? Vždyť všech sedm ji mělo za ženu.”
34. Ježíš jim řekl: “Synové tohoto věku se žení a vdávají.
35. Avšak ti, kteří budou uznáni za hodny dosáhnout budoucího věku a zmrtvýchvstání, se nebudou ženit ani vdávat.
36. Vždyť již nebudou moci ani zemřít, neboť budou jako andělé a budou synové Boží, jsouce syny zmrtvýchvstání.
37. A že mrtví vstávají, ukázal i Mojžíš "při keři", když nazývá Pána Bohem Abrahamovým, Bohem Izákovým a Bohem Jákobovým.
38. Bůh není Bohem mrtvých, ale živých, neboť všichni žijí jemu.”
39. Někteří z učitelů Zákona na to řekli: “Učiteli, dobře jsi to řekl.”
40. A už se ho neodvažovali na nic ptát.
41. Řekl jim: “Jak mohou říkat, že Kristus je Davidovým synem?
42. Vždyť sám David v knize Žalmů říká: "Řekl Pán mému Pánu: Seď po mé pravici,
43. dokud nepoložím tvé nepřátele za podnož tvých nohou.".
44. David ho tedy nazývá Pánem; jakpak tedy je jeho synem?”
45. Když všechen lid poslouchal, řekl [svým] učedníkům:
46. “Mějte se na pozoru před učiteli Zákona, kteří se chtějí procházet v dlouhých řízách, mají rádi pozdravy na tržištích, přední sedadla v synagogách a přední místa na hostinách.
47. Vyjídají domy vdov a okázale se dlouho modlí; ti dostanou větší trest.”