1. Učedníkům také říkal: “Byl jeden bohatý člověk, který měl správce, a ten byl u něho obviněn, že rozhazuje jeho majetek.
2. Zavolal ho a řekl mu: "Co to o tobě slyším? Vydej počet ze svého správcovství, neboť dále nemůžeš být správcem."
3. Správce si řekl: "Co budu dělat, když mi můj pán odnímá správcovství? Kopat nemohu, žebrat se stydím.
4. Vím, co udělám, aby mne přijali do svých domů, až budu zbaven správcovství."
5. A zavolal si dlužníky svého pána jednoho po druhém a řekl prvnímu: "Kolik dlužíš mému pánovi?"
6. On řekl: "Sto věder oleje." Řekl mu: "Vezmi svůj úpis, rychle sedni a napiš padesát."
7. Pak řekl druhému: "Ty dlužíš kolik?" On řekl: "Sto měr pšenice." Říká mu: "Vezmi svůj úpis a napiš osmdesát."
8. A pán pochválil nepoctivého správce, že jednal rozumně. Neboť synové tohoto věku jsou vůči svému pokolení rozumnější než synové světla.
9. A já vám pravím: Učiňte si přátele z mamonu nepravosti, aby vás, až pomine, přijali do věčných stanů.
10. Věrný v nejmenším je věrný i ve velkém; nepoctivý v nejmenším je nepoctivý i ve velkém.
11. Jestliže jste tedy nebyli věrní v nepoctivém mamonu, kdo vám svěří to pravé bohatství?
12. A jestliže jste nebyli věrní v cizím, kdo vám dá, co je vaše?
13. Žádný sluha nemůže sloužit dvěma pánům. Neboť jednoho bude nenávidět, a druhého milovat, jednoho se bude držet, a druhým bude pohrdat. Nemůžete sloužit Bohu i mamonu.”
14. Toto všechno slyšeli [i] farizeové, kteří byli lakomí, a vysmívali se mu.
15. Řekl jim: “Vy jste ti, kteří se před lidmi dělají spravedlivými, Bůh však zná vaše srdce; neboť co je u lidí vznešené, je před Bohem ohavnost.
16. Zákon a Proroci až do Jana; od té chvíle se zvěstuje Boží království a každý je do něho naléhavě zván.
17. Je však snadnější, aby pominuly nebe a země, než aby padla jedna čárka Zákona.
18. Každý, kdo propouští svou ženu a žení se s jinou, cizoloží, a kdo se žení s tou, kterou muž propustil, cizoloží.”
19. “Byl jeden bohatý člověk, a oblékal se do purpuru a kmentu a den co den skvěle hodoval.
20. U jeho vrat lehával nějaký chudák, jménem Lazar, plný vředů,
21. a toužil se nasytit aspoň tím, co padalo ze stolu toho boháče; dokonce i psi přicházeli a lízali jeho vředy.
22. Stalo se, že ten chudák zemřel a byl anděly odnesen do klína Abrahamova; zemřel pak i boháč a byl pohřben.
23. A když v podsvětí v mukách pozdvihl oči, uviděl v dáli Abrahama a Lazara v jeho klíně.
24. I zvolal: "Otče Abrahame, smiluj se nade mnou a pošli Lazara, aby namočil špičku svého prstu vodou a ochladil můj jazyk, neboť trpím bolestí v tomto plameni."
25. Abraham řekl: "Synu, vzpomeň si, že sis už vybral své dobré ve svém životě, a Lazar podobně zlé. Nyní je zde potěšován, ty však jsi sužován.
26. A k tomu všemu je mezi námi a vámi upevněna veliká propast, aby ti, kdo chtějí, nemohli přejít odtud k vám, ani se přepravit odtamtud k nám."
27. Řekl: "Prosím tě tedy, otče, abys ho poslal do domu mého otce,
28. neboť mám pět bratrů, ať jim svědčí, aby také oni nepřišli do tohoto místa muk."
29. Abraham řekl: "Mají Mojžíše a Proroky, ať je poslechnou!"
30. On řekl: "Ne, otče Abrahame, ale kdyby k nim přišel někdo z mrtvých, budou činit pokání."
31. Řekl mu: "Neposlouchajíli Mojžíše a Proroky, nedají se přesvědčit, ani kdyby někdo vstal z mrtvých."”