1. Bože pomsty, Hospodine, Bože pomsty, zaskvěj se.
2. Soudce vší země, povstaň již, dej pyšným, co si zaslouží!
3. Jak dlouho, Hospodine, ničemní, jak dlouho ničemní budou vítězit?
4. Chrlí jen pýchu, kdykoli promluví, všichni ti zločinci se honosí.
5. Tvůj lid, Hospodine, deptají, utlačují tvé dědictví.
6. Mordují vdovy a příchozí, vraždí sirotky!
7. Říkají: „Hospodin to přece nevidí, Bůh Jákobův se to nedozví!“
8. Pochopte to, vy tupci největší, kdy rozum dostanete, hlupáci?
9. Ten, který stvořil ucho – copak neslyší? Ten, kdo zformoval oko – copak nevidí?
10. Ten, který trestá národy – copak nesoudí? Učiteli lidstva snad chybí vědění?
11. Hospodin zná lidské úmysly – neznamenají vůbec nic!
12. Blaze člověku, jehož, Hospodine, káráš, člověku, jehož učíš ze svého Zákona.
13. Dáváš mu odpočinout od zlých dnů, než bude vykopána jáma ničemům.
14. Hospodin přece nenechá svůj lid, nikdy neopustí své dědictví!
15. Ke spravedlivým se právo navrátí, všichni poctiví dojdou odplaty.
16. Kdo se mě zastane proti bídákům? Kdo se mnou postaví se proti zlosynům?
17. Kdyby mi býval nepomohl Hospodin, zakrátko bydlel bych v říši mlčení!
18. Už jsem si řekl: „Má noha poklesá,“ tvá láska, Hospodine, mě ale držela!
19. Když nitro měl jsem plné úzkostí, tvé utěšení mi bylo rozkoší!
20. Spojí se s tebou vládci zločinní? Ti, kteří proti právu plodí trápení?
21. Takoví spravedlivého berou útokem, na smrt odsuzují nevinné!
22. Hospodin je však mou pevností, můj Bůh je skalou, v níž se ukryji.
23. On jejich zvrácenost na ně obrátí, jejich vlastní špatností je vyhladí, Hospodin, náš Bůh, je vyhladí!