1. Pro předního zpěváka. Žalm Davidův. Ty mě, Hospodine, zkoumáš, ty mě znáš.
2. Ty víš, jak sedám a jak vstávám zas, už zdálky rozumíš mým myšlenkám!
3. Sleduješ, jak chodím i jak uléhám, všemi mými cestami se zabýváš.
4. Ještě než mi přijde slovo na jazyk, ty už to, Hospodine, všechno víš!
5. Zezadu i zpředu jsi mě obklopil, svou dlaň jsi na mě položil.
6. Takové poznání je nad mé chápání – je příliš hluboké, na to nestačím!
7. Kam bych byl unikl před duchem tvým? Před tvojí tváří kam bych se skryl?
8. Kdybych do nebe vystoupil, tam jsi ty, kdybych si ustlal v podsvětí – i tam jsi!
9. Kdybych si oblékl křídla jitřenky, kdybych se usadil za mořem dalekým,
10. i tam by mě vedla ruka tvá, tvá pravice by mě držela!
11. Kdybych si řekl – Snad pohltí mě tma, až světlo kolem mě noc vystřídá –
12. tobě nebude temná ani tma, noc jako den ti záři dá, tma bude pro tebe světlu podobná!
13. Mé nitro zformovals ty sám, v lůně mé matky jsi mě tkal.
14. Chválím tě za tvá díla ohromná, za to, jak podivuhodně jsem udělán a že mou duši tak dobře znáš!
15. Jediná z mých kostí ti nebyla ukryta, když jsem byl vskrytu formován, když jsem byl hněten v zemských hlubinách!
16. Můj zárodek tvé oči viděly, všechno jsi zapsal do knihy – dny, jež mi byly určeny, než začal první z nich.
17. Jak jsou mi drahé, Bože, tvé myšlenky, je jich tak mnoho, že nejdou vypočíst!
18. Kdybych je počítal, než písku je jich víc; budu zas s tebou, až se probudím!
19. Kéž bys už, Bože, zabil ty ničemy – „Odstupte ode mě, vy vrahouni!“ –
20. Když mluví o tobě, je to rouhání, tvé jméno zneužívají nepřátelé tví!
21. Nemám snad, Hospodine, k tvým sokům nenávist? Nehnusím si ty, kdo na tebe útočí?
22. Naprostou nenávistí nenávidím je, mými nepřáteli stali se!
23. Zkoumej mě, Bože, a poznej srdce mé, poznej mé myšlenky, jen mě vyzkoušej!
24. Zjisti, zda držím se cesty škodlivé, a cestou věčnosti mě veď!