1. Poučný žalm Asafův. Proč jsi na nás, Bože, tolik zanevřel? Budeš se na své ovce hněvat bez konce?
2. Vzpomeň si na svůj lid, jenž kdysi získal jsi, na kmen, jenž vykoupils jako své dědictví, na horu Sion, kde bydlel jsi!
3. Zaveď své kroky k troskám bez konce – všechno ve svatyni zničil nepřítel!
4. Ve tvém stánku zněl nepřátelský řev, na znamení tam nechali své korouhve.
5. Jako dřevorubci se chovali, sekerami kolem sebe jak v lese máchali.
6. V jediné chvíli všechny rytiny rozbili sekerami a krumpáči.
7. Do základů vypálili tvoji svatyni, příbytek tvého jména zprznili.
8. V srdci si řekli: „Zničme je úplně!“ Všechny Boží stánky vypálili ze země.
9. Znamení nevídáme, proroky nemáme, nikdo z nás neví, jak dlouho to zůstane.
10. Jak dlouho se, Bože, smí rouhat protivník? Bude se tvému jménu vysmívat navěky?
11. Proč svoji ruku ještě zdržuješ? Copak svou pravici z klína nezvedneš?
12. Ty přece, Bože, jsi dávno mým králem, ty jsi původcem spásy na zemi!
13. Ty jsi svou silou rozdělil moře, vodním obludám jsi hlavy roztříštil.
14. Ty jsi rozdrtil hlavy leviatana, nakrmil jsi jím smečku na poušti.
15. Ty jsi dal průchod pramenným vodám, mohutné řeky ty jsi vysušil.
16. Tobě patří den – i noc je tvá, měsíc i slunce ty jsi umístil.
17. Ty jsi vymezil všechny zemské hranice, léto i zimu sám jsi vytvořil.
18. Vzpomeň si, Hospodine, na rouhání nepřátel, na to, jak národ bláznů tvé jméno urážel!
19. Nedávej šelmám duši své hrdličky, nikdy nezapomeň na život chudých svých!
20. Na svoji smlouvu se ohlédni, země je plná tmy, stala se doupětem násilí!
21. Ať už utlačení nejsou zahanbeni, ať chválí tvé jméno nuzní a ubozí!
22. Povstaň už, Bože, a veď svou při, vzpomeň, jak se ti blázni denně rouhají!
23. Nezapomínej na řev svých nepřátel, křik tvých protivníků stále vzmáhá se!