kapitoly

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4
  5. 5
  6. 6
  7. 7
  8. 8
  9. 9
  10. 10
  11. 11
  12. 12
  13. 13
  14. 14
  15. 15
  16. 16
  17. 17
  18. 18
  19. 19
  20. 20
  21. 21
  22. 22
  23. 23
  24. 24
  25. 25
  26. 26
  27. 27
  28. 28
  29. 29
  30. 30
  31. 31
  32. 32
  33. 33
  34. 34
  35. 35
  36. 36
  37. 37
  38. 38
  39. 39
  40. 40
  41. 41
  42. 42
  43. 43
  44. 44
  45. 45
  46. 46
  47. 47
  48. 48
  49. 49
  50. 50
  51. 51
  52. 52
  53. 53
  54. 54
  55. 55
  56. 56
  57. 57
  58. 58
  59. 59
  60. 60
  61. 61
  62. 62
  63. 63
  64. 64
  65. 65
  66. 66
  67. 67
  68. 68
  69. 69
  70. 70
  71. 71
  72. 72
  73. 73
  74. 74
  75. 75
  76. 76
  77. 77
  78. 78
  79. 79
  80. 80
  81. 81
  82. 82
  83. 83
  84. 84
  85. 85
  86. 86
  87. 87
  88. 88
  89. 89
  90. 90
  91. 91
  92. 92
  93. 93
  94. 94
  95. 95
  96. 96
  97. 97
  98. 98
  99. 99
  100. 100
  101. 101
  102. 102
  103. 103
  104. 104
  105. 105
  106. 106
  107. 107
  108. 108
  109. 109
  110. 110
  111. 111
  112. 112
  113. 113
  114. 114
  115. 115
  116. 116
  117. 117
  118. 118
  119. 119
  120. 120
  121. 121
  122. 122
  123. 123
  124. 124
  125. 125
  126. 126
  127. 127
  128. 128
  129. 129
  130. 130
  131. 131
  132. 132
  133. 133
  134. 134
  135. 135
  136. 136
  137. 137
  138. 138
  139. 139
  140. 140
  141. 141
  142. 142
  143. 143
  144. 144
  145. 145
  146. 146
  147. 147
  148. 148
  149. 149
  150. 150

Starý Zákon

Nový Zákon

Žalmy 10 Bible 21 (B21)

1. Proč jsi, Hospodine, tak vzdálený? Proč se ukrýváš v dobách soužení?

2. Ničemové ve své pýše honí chudáky, vymýšlejí úklady, aby je lapili!

3. Svým vlastním chtíčem se ničemové chlubí, chamtivce chválí, Hospodina snižují,

4. ve svojí pýše ho vůbec nehledají, Bůh nemá místo v jejich myšlení.

5. Na svých cestách mají stále jen úspěch, tvé zákony jsou jim vzdáleny, ze všech protivníků mají jen posměch,

6. v srdci si myslí: „Nic mě neohrozí, nikdy mě nepotká žádné neštěstí!“

7. Ústa jim plní kletby, lsti a výhrůžky, na jazyku mají zlo a trápení,

8. za humny číhají ve skrýších, aby nevinné zákeřně vraždili. Bezbranné lidi očima sledují,

9. jako lvi v houští v záloze číhají, číhají na chudáky, aby je lapili, už mají chudáka, chytli ho do pasti!

10. K zemi se hroutí chudák zdrcený, pod jejich mocí klesá bezbranný,

11. v srdci si myslí: „Bůh už zapomenul, skrývá svou tvář, nikdy nic nevidí.“

12. Povstaň, Hospodine, pozvedni ruku! Na utlačené se, Bože, rozpomeň!

13. Proč se má ničema rouhat Bohu, v srdci si myslet, že na to nepřijdeš?

14. Ty to však vidíš! Ty vnímáš trápení i žal, svou vlastní rukou abys potrestal! Na tebe samého bezbranný spoléhá, ty jsi pomocníkem sirotka!

15. Zpřerážej paže zlého darebáka, jeho zkaženost odhal, aby neobstál!

16. Hospodin kraluje na věčné časy, pohané z jeho země vymizí!

17. Hospodin vyslyší tužby ponížených – povzbudíš jejich srdce, ucho k nim nakloníš,

18. zjednáš soud sirotkům i všem utlačeným, pozemský člověk aby je neděsil!