1. Přišel [také] do Derbe a do Lystry. A hle, byl tam jeden učedník jménem Timoteus syn věřící židovské ženy, jeho otec byl však Řek.
2. Bratři v Lystře a Ikonii o něm vydávali dobré svědectví.
3. Pavel chtěl, aby se s ním vydal na cestu; vzal jej a obřezal kvůli Židům, kteří byli v oněch místech, neboť všichni věděli, že jeho otec byl Řek.
4. Když procházeli městy, předávali jim ustanovení, na nichž se usnesli apoštolové a starší v Jeruzalémě, aby je zachovávali.
5. A tak se sbory upevňovaly ve víře a denně početně rostly.
6. Potom prošli Frygií a galatskou krajinou, neboť Duch Svatý jim zabránil promluvit Slovo v Asii.
7. Když přišli k Mysii, pokoušeli se dostat do Bithynie, ale [Ježíšův] Duch jim to nedovolil.
8. Prošli tedy Mysii a sestoupili do Troady.
9. V noci se ukázalo Pavlovi vidění: stál před ním nějaký makedonský muž a prosil ho: “Přejdi do Makedonie a pomoz nám!”
10. Jak uviděl to vidění, hned jsme se snažili vyjít do Makedonie, protože jsme nabyli přesvědčení, že nás Bůh povolal, abychom jim zvěstovali evangelium.
11. Vypluli jsme z Troady a plavili se přímo na Samothráké, druhého dne do Neapole,
12. odtamtud do Filip, které jsou předním městem této části Makedonie a římskou kolonií. V tomto městě jsme strávili několik dní.
13. V sobotní den jsme vyšli za bránu podél řeky, kde jsme se domnívali, že je místo k modlitbě ; usedli jsme a mluvili k ženám, které se tam sešly.
14. A poslouchala nás jedna žena jménem Lydie, prodavačka purpuru z města Thyatir, která uctívala Boha. Pán jí otevřel srdce, aby věnovala pozornost tomu, co Pavel říkal.
15. Když byla pokřtěna ona i její dům, poprosila nás: “Jestliže jste mne uznali za věrnou Pánu, vejděte do mého domu a zůstaňte.” A přinutila nás.
16. Stalo se, když jsme se šli modlit, že nás potkala nějaká otrokyně, která měla věšteckého ducha a věštěním přinášela svým pánům značný zisk.
17. Ta chodila za Pavlem a za námi a křičela : “Tito lidé jsou otroci Boha Nejvyššího, kteří vám zvěstují cestu záchrany.”
18. A to dělala po mnoho dní. Pavla to rozhořčilo, obrátil se na toho ducha a řekl: “Přikazuji ti ve jménu Ježíše Krista, abys od ní odešel!” A v tu chvíli od ní odešel.
19. Když její páni uviděli, že jim ušla naděje na zisk, chopili se Pavla a Silase a vlekli je na náměstí k představeným města.
20. Předvedli je před velitele a řekli: “Tito lidé pobuřují naše město. Jsou to Židé
21. a šíří zvyky, které my nesmíme přijímat ani zachovávat, protože jsme Římané.”
22. Také zástup proti nim povstal a velitelé z nich strhli šaty a poroučeli je bít holí.
23. Když jim vysázeli mnoho ran, uvrhli je do vězení a žalářníkovi nařídili, aby je bezpečně hlídal.
24. Když dostal takový příkaz, uvrhl je do vnitřního vězení a pro jistotu jim dal nohy do klády.
25. Kolem půlnoci se Pavel a Silas modlili a zpěvem oslavovali Boha a ostatní vězňové je poslouchali.
26. Náhle nastalo veliké zemětřesení, takže se otřásly základy vězení. Rázem se otevřely všechny dveře a všem se uvolnila pouta.
27. Když se žalářník probudil a uviděl otevřené dveře vězení, vytasil meč a chtěl se zabít, protože myslel, že vězňové uprchli.
28. Ale Pavel zvolal silným hlasem: “Neudělej si nic zlého! Jsme tu všichni.”
29. Žalářník požádal o světlo, vtrhl dovnitř a s třesením padl před Pavla a Silase.
30. Vyvedl je ven a řekl: “Páni, co mám dělat, abych byl zachráněn?”
31. Oni řekli: “Uvěř v Pána Ježíše, a budeš zachráněn ty i tvůj dům.”
32. A promluvili Pánovo slovo k němu i ke všem, kteří byli v jeho domě.
33. I ujal se jich v tu noční hodinu, vymyl jim rány a hned se dal pokřtít on i všichni jeho domácí.
34. Pak je zavedl do domu, prostřel stůl a s celým svým domem se radoval, že uvěřil Bohu.
35. Když nastal den, poslali velitelé ozbrojenou stráž se vzkazem: “Propusť ty lidi!”
36. Žalářník oznámil tento vzkaz Pavlovi: “Velitelé vzkázali, abyste byli propuštěni. Proto vyjděte a jděte v pokoji.”
37. Ale Pavel jim řekl: “Nás, římské občany, bez soudu veřejně zbili a uvrhli do vězení, a nyní nás tajně vyhánějí? To ne, jen ať sami přijdou a vyvedou nás!”
38. Stráž oznámila tyto výroky velitelům. Ti se ulekli, když uslyšeli, že jsou Římané,
39. přišli a omluvili se, vyvedli je a prosili, aby odešli z města.
40. Vyšli z vězení a vešli k Lydii, uviděli bratry, povzbudili je a odešli.