1. Stalo se, že když byl Apollos v Korintě, prošel Pavel hornatým vnitrozemím a přišel do Efesu; tam nalezl nějaké učedníky.
2. Řekl jim: “Přijali jste Ducha Svatého, když jste uvěřili?” Oni mu odpověděli: “Ne, vždyť jsme ani neslyšeli, že je Duch Svatý.”
3. Řekl: “Jak jste tedy byli pokřtěni?” Oni řekli: “Janovým křtem.”
4. Pavel řekl: “Jan křtil křtem pokání a říkal lidu, aby uvěřili v toho, který přijde po něm, to jest v Ježíše.”
5. Když to uslyšeli, dali se pokřtít ve jméno Pána Ježíše.
6. A když na ně Pavel vložil ruce, přišel na ně Duch Svatý a oni mluvili jazyky a prorokovali.
7. Těch mužů bylo celkem asi dvanáct.
8. Pavel vstoupil do synagogy a směle v ní mluvil po tři měsíce; rozmlouval s lidmi a přesvědčoval je o věcech Božího království.
9. Když se však někteří zatvrzovali a nechtěli se dát přesvědčit, ba přede všemi tu Cestu tupili, Pavel od nich odstoupil, oddělil učedníky a denně rozmlouval ve škole [nějakého] Tyranna.
10. To trvalo dva roky, takže všichni obyvatelé provincie Asie uslyšeli Pánovo slovo, Židé i Řekové.
11. A Bůh skrze Pavlovy ruce konal neobvyklé mocné činy,
12. takže i na nemocné odnášeli šátky a zástěry, které se dotkly jeho těla, a nemoci se od nich vzdalovaly a zlí duchové vycházeli.
13. Také někteří potulní židovští zaklínači se pokusili nad těmi, kteří měli zlé duchy, vyslovovat jméno Pána Ježíše a říkali: “Zaklínám vás Ježíšem, kterého hlásá Pavel.”
14. To činilo sedm synů nějakého Skévy, židovského velekněze.
15. Zlý duch jim však odpověděl: “Ježíše znám a o Pavlovi vím, ale kdo jste vy?”
16. A ten člověk, v němž byl zlý duch, se na ně vrhl, ovládl dva z nich a přemohl je, takže nazí a zranění utekli z toho domu.
17. Dověděli se o tom všichni Židé a Řekové, kteří bydleli v Efesu. I padl na všechny strach a jméno Pána Ježíše bylo velebeno.
18. A mnozí z těch, kteří uvěřili, přicházeli, otevřeně vyznávali a odhalovali své skutky.
19. Mnozí, kteří se zabývali magií, snesli své knihy a přede všemi je pálili. A spočítali jejich cenu a shledali hodnotu padesáti tisíc stříbrných.
20. Tak Pánovo slovo mocně rostlo a sílilo.
21. Po těchto událostech se Pavel v duchu rozhodl!, že projde Makedonii a Achaju a půjde do Jeruzaléma. Řekl: “Až tam pobudu, musím spatřit také Řím.”
22. Poslal do Makedonie dva své pomocníky, Timotea a Erasta, a sám zůstal nějaký čas v Asii.
23. V té době nastalo nemalé pobouření pro tu Cestu.
24. Nějaký zlatník jménem Demétrios, který vyráběl stříbrné modely Artemidiny svatyně a poskytoval řemeslníkům nemalý výdělek,
25. svolal řemeslníky i ostatní pracovníky v tomto oboru a řekl: “Muži, víte, že z této práce máme blahobyt,
26. a vidíte a slyšíte, že tento Pavel nejen v Efesu, nýbrž téměř v celé Asii přesvědčil a svedl značný zástup. Říká, že bohové, kteří jsou děláni rukama, nejsou bohové.
27. Hrozí nebezpečí, že nejenom náš obor přijde v opovržení, ale i chrám veliké bohyně Artemidy nebude považován za nic, a bude stržena velebnost té, kterou uctívá celá Asie i obydlený svět.”
28. Když to uslyšeli, rozpálili se hněvem a začali křičet: “Veliká je efeská Artemis!”
29. Celé město se naplnilo zmatkem; všichni se společně hnali do divadla a vlekli s sebou Pavlovy průvodce na cestách, Makedonce Gaia a Aristarcha.
30. Pavel chtěl vejít mezi lid, ale učedníci mu v tom bránili.
31. Také někteří vysocí úředníci provincie, kteří byli jeho přáteli, mu poslali vzkaz a prosili ho, aby se nevydával do divadla.
32. Každý křičel něco jiného , neboť shromáždění bylo zmatené a většina ani nevěděla, proč se sešli.
33. Ze zástupu vytáhli Alexandra, kterého Židé postrčili dopředu. Alexandr pokynul rukou a chtěl se před lidem hájit.
34. Když však poznali, že je to Žid, zvolali všichni jedním hlasem a asi dvě hodiny křičeli: “Veliká je efeská Artemis!”
35. Městský tajemník utišil zástup a řekl: “Muži efesští, kdo z lidí by nevěděl, že město Efeských je strážcem chrámu veliké Artemidy a jejího obrazu spadlého z nebe?
36. Protože o tom tedy není pochyb, musíte zachovat klid a nedělat nic ukvapeného.
37. Přivedli jste tyto muže, ale oni se nedopustili svatokrádeže, ani neuráží naši bohyni.
38. Majíli tedy Demétrios a řemeslníci, kteří jsou s ním, proti někomu žalobu, konají se přece veřejné soudy a jsou tu místodržitelé. Tam ať žalují jeden druhého.
39. Žádáteli něco jiného, bude to vyřešeno v zákonném shromáždění.
40. Vždyť jsme v nebezpečí, že budeme kvůli dnešku obviňováni ze vzpoury. Není žádný důvod, kterým bychom mohli vysvětlit toto srocení.” Po těch slovech shromáždění rozpustil.