1. Když jsme se od nich odtrhli, vypluli jsme. Plavili jsme se přímo a přišli jsme na Kós, druhý den na Rodos a odtamtud do Patary.
2. Našli jsme loď, která plula do Fénicie, nalodili jsme se a vypluli.
3. Přiblížili jsme se na dohled ke Kypru, nechali jej vlevo a plavili se do Sýrie. Přistáli jsme v Týru, neboť tam měla loď vyložit náklad.
4. Vyhledali jsme učedníky a zůstali jsme tam sedm dní. Ti skrze Ducha říkali Pavlovi, aby nevstupoval do Jeruzaléma.
5. Když ty dny uplynuly, vydali jsme se na cestu. Všichni i se ženami a dětmi nás vyprovázeli až za město. Na pobřeží jsme padli na kolena, pomodlili se
6. a rozloučili jsme se. Pak jsme vstoupili na loď a oni se vrátili domů.
7. Dokončili jsme plavbu z Týru a dorazili do Ptolemaidy. Tam jsme pozdravili bratry a zůstali jsme u nich jeden den.
8. Druhý den jsme vyšli a přišli do Cesareje. Vešli jsme do domu evangelisty Filipa, který byl jedním ze sedmi, a zůstali jsme u něho.
9. Ten měl čtyři dcery, panny, které prorokovaly.
10. Když jsme tam pobývali už několik dní, přišel z Judska nějaký prorok jménem Agabos.
11. Přišel k nám, vzal Pavlův opasek, svázal si nohy a ruce a řekl: “Toto praví Duch Svatý: Muže, jemuž patří tento opasek, Židé v Jeruzalémě takto svážou a vydají do rukou pohanů.”
12. Když jsme to uslyšeli, prosili jsme Pavla my i tamní bratři, aby nevystupoval do Jeruzaléma.
13. Tu Pavel odpověděl: “Proč pláčete a trápíte mé srdce? Vždyť já jsem připraven nejen nechat se svázat, ale i umřít v Jeruzalémě pro jméno Pána Ježíše.”
14. Protože se nenechal přesvědčit, přestali jsme naléhat a řekli jsme: “Děj se vůle Páně!”
15. Po těchto dnech jsme se připravili na cestu a vystupovali do Jeruzaléma.
16. Šli s námi také někteří učedníci z Cesareje a vedli nás k jednomu z prvních učedníků, jistému Mnasonovi z Kypru; u něho jsme se měli ubytovat.
17. Když jsme přišli do Jeruzaléma, bratři nás radostně přijali.
18. Druhý den šel Pavel s námi k Jakubovi a přišli všichni starší.
19. Pozdravil je a vyprávěl jim podrobně všechno, co Bůh skrze jeho službu učinil mezi pohany.
20. Když to uslyšeli, oslavovali Boha a jemu řekli: “Vidíš, bratře, kolik tisíc Židů uvěřilo a všichni jsou horliteli pro Zákon.
21. O tobě se doslechli, že učíš všechny Židy, kteří žijí mezi pohany, aby odpadli od Mojžíše, říkaje, aby neobřezávali své děti ani se neřídili zvyky svých otců.
22. Co teď? Nepochybně [se musí sejít shromáždění, neboť] uslyší, že jsi přišel.
23. Udělej tedy to, co ti říkáme: Máme tu čtyři muže, kteří na sebe vzali slib.
24. Ty vezmi s sebou, dej se očistit s nimi a zaplať za ně, aby si mohli dát oholit hlavu. A všichni poznají, že na tom, co se o tobě doslechli, nic není, nýbrž že i sám řádně žiješ, zachovávaje Zákon.
25. Pokud jde o pohany, kteří uvěřili, usoudili jsme a napsali jim, [aby nic z toho nezachovávali kromě toho,] že se mají vystříhat masa obětovaného modlám, krve, zardoušeného a smilstva.”
26. Potom Pavel vzal ty muže k sobě a na druhý den se s nimi dal očistit. Vešel do chrámu a oznámil, kdy skončí dny očišťování a bude přinesena oběť za každého z nich.
27. Když se těch sedm dní chýlilo ke konci, spatřili ho v chrámě Židé z Asie. Pobouřilicelý zástup, vztáhli na Pavla ruce
28. a křičeli: “Muži Izraelci, pomozte! Toto je ten člověk, který všude všechny učí proti tomuto lidu, proti Zákonu a proti tomuto místu. Nadto ještě přivedl do chrámu Řeky a znesvětil toto svaté místo.”
29. Viděli s ním totiž předtím ve městě Trofima z Efesu a domnívali se, že ho Pavel přivedl do chrámu.
30. Celé město se rozbouřilo a nastalo srocení lidu. Uchopili Pavla a vlekli ho ven z chrámu. A hned byly zavřeny brány.
31. Zatímco ho chtěli zabít, došlo veliteli posádky hlášení, že se bouří celý Jeruzalém.
32. Ten vzal okamžitě vojáky i setníky a seběhl k nim dolů. Jakmile uviděli velitele posádky a vojáky, přestali Pavla bít.
33. Tu se velitel přiblížil, uchopil ho a rozkázal ho spoutat dvěma řetězy. Pak se vyptával, kdo to má být a co učinil.
34. V zástupu vykřikoval každý něco jiného. Když se nemohl pro ten zmatek dozvědět nic jistého, rozkázal odvést ho do kasáren.
35. Když se Pavel ocitl na schodišti, stalo se, že ho kvůli násilí lidu museli vojáci nést,
36. neboť celé to množství lidu šlo za ním a křičelo: “Pryč s ním!”
37. Když už ho měli odvést do kasáren, říká Pavel veliteli: “Smím ti něco říci?” On řekl: “Ty umíš řecky?
38. Ty tedy nejsi ten Egypťan, který nedávno pobouřil a na poušť vyvedl čtyři tisíce sikariů?”
39. Pavel řekl: “Já jsem Žid z Tarsu v Kilikii, občan ne bezvýznamného města. Prosím tě, dovol mi promluvit k lidu.”
40. A když to dovolil, Pavel, který stál na schodišti, pokynul rukou lidu. Nastalo veliké ticho a Pavel promluvil hebrejským jazykem: