1. Rychle do bezpečí, synové Benjamínovi, pryč z Jeruzaléma. V Tekóji trubte na beraní roh a nad Bétkeremem zapalte signální oheň, protože ze severu shlíží zlo a velká zkáza.
2. Zničím tu krásnou a zhýčkanou dceru sijónskou.
3. Přijdou k ní pastýři se svými stády, postaví si stany okolo ní a každý spase svůj podíl.
4. Nachystejte proti ní válku. Povstaňte a vyrazme v poledne. Běda nám, protože den se chýlí ke konci a večerní stíny se prodlužují.
5. Povstaňte, vyrazme v noci a zničme její paláce.
6. Neboť toto praví Hospodin zástupů: Pokácejte stromy a navršte proti Jeruzalému obléhací násep. Je to město k tomu určené, uvnitř je plné útlaku.
7. Jako studna uchovává svou vodu svěží, tak ono uchovává svěží své zlo. Je v něm slyšet násilí a zkáza, stále je přede mnou nemoc a rána.
8. Dej si poradit, Jeruzaléme, jinak se od tebe má duše odvrátí, jinak tě učiním zcela opuštěnou, neobydlenou zemí.
9. Toto praví Hospodin zástupů: Jistě budou paběrkovat ostatek Izraele jako révu. Vztáhni znovu svoji ruku jako česač hroznů na ratolesti.
10. Ke komu mám mluvit, koho varovat, aby slyšeli? Hle, mají ucpané uši, nejsou schopni dávat pozor. Hle, Hospodinovo slovo jim bylo k posměchu, nemají v něm zalíbení.
11. Jsem plný Hospodinova hněvu, jsem vyčerpán tím, že ho musím snášet. Vylej ho na dítě na ulici a na mládence, kteří spolu důvěrně hovoří, vždyť i muž s ženou budou polapeni, stařec s tím, kdo je plný dnů.
12. Jejich domy stejně jako pole a ženy budou předány jiným, neboť vztáhnu svou ruku proti obyvatelům této země, je Hospodinův výrok,
13. protože všichni od nejmenšího do největšího pro sebe hrabou nekalý zisk, od proroka až po kněze všichni podvádějí.
14. Napravují zkázu mého lidu povrchně slovy: Pokoj, pokoj, ale žádný pokoj není.
15. Styděli se, že páchali odpornou věc? Ani trochu se nestyděli, ani se hanbit neumějí. Proto padnou s padajícími; v čase, kdy je navštívím, se zapotácejí, praví Hospodin.
16. Toto praví Hospodin: Zastavte se na cestách a rozhlížejte se! Ptejte se na dávné stezky: Kde je ta dobrá cesta? Jděte po ní a najděte místo odpočinutí pro své duše. Říkají však: Nepůjdeme.
17. Ustanovil jsem vám strážné se slovy: Dávejte pozor na zvuk beraního rohu. Říkají však: Nebudeme dávat pozor.
18. Proto slyšte, národy, a znej, shromáždění, co se s nimi stane.
19. Slyš, země: Hle, přivedu na tento lid zlo, ovoce jeho úmyslů, protože nenaslouchali pozorně mým slovům. A můj zákon? Tím pohrdli.
20. Na co je mi kadidlo pocházející ze Šeby a vonné koření z daleké země? Vaše zápaly se mi nezalíbí a vaše oběti mě nepotěší.
21. Proto takto praví Hospodin: Hle, já kladu tomuto lidu překážky a klopýtnou o ně otcové spolu se syny, soused i jeho přítel a zahynou.
22. Toto praví Hospodin: Hle, ze severní země přichází lid, do pohybu se dává velký národ z nejvzdálenějších částí země.
23. Chopí se luku a srpáče, jsou krutí a nebudou mít slitování. Jejich křik bude burácet jako moře. Připraveni jako muž do boje pojedou na koních proti tobě, dcero sijónská.
24. Když jsme uslyšeli zvěst o něm, naše ruce ochably, zmocnila se nás tíseň, porodní bolesti jako rodičky.
25. Nevycházejte na pole a nechoďte po cestě, protože nepřítel má meč a všude kolem hrůza.
26. Dcero mého lidu, přepásej se pytlovinou, válej se v popelu; konej smuteční obřady jako nad jedináčkem, hořké kvílení, neboť náhle na nás přijde ničitel.
27. Ustanovil jsem tě za prubíře svého lidu, za zkoušeče, abys poznal a vyzkoušel jejich cestu.
28. Všichni jsou to odvrácení umíněnci, chodí a pomlouvají, jsou jen bronz a železo, všichni jsou zkažení.
29. Měch dmýchá, z ohně se odděluje jen olovo. Zlatník přečišťoval nadarmo, zlí nejsou odstraněni.
30. Nazvali je zavrženým stříbrem, protože Hospodin je zavrhl.