1. Judův hřích je zapsán železným rydlem, diamantovým hrotem; je vyryt na tabulku jejich srdcí a na rohy vašich oltářů.
2. Jejich synové myslí na své oltáře a na své posvátné kůly, na zelené stromy, na vyvýšená návrší,
3. na horách, na poli. Tvůj majetek a všechny tvé poklady vydám za kořist, tvá návrší kvůli hříchu páchanému na celém tvém území.
4. Opustíš, a to kvůli sobě, své dědictví, které jsem ti dal, a nechám tě otročit tvým nepřátelům v zemi, kterou neznáš; protože jste zanítili oheň mého hněvu, a ten bude hořet navěky.
5. Toto praví Hospodin: Prokletý je muž, který spoléhá na člověka, tělo pokládá za svou sílu a jeho srdce se odvrací od Hospodina.
6. Bude jako jalovec v pustině, neuvidí, když přijde dobro, usídlí se na vyprahlých místech v pustině, v solné, neobydlené zemi.
7. Požehnaný je muž, který spoléhá na Hospodina a jehož nadějí je Hospodin.
8. Bude jako strom zasazený u vody, zapustí své kořeny u potoka; nebojí se, když přijde žár, jeho listí bude zelené; neobává se ani v roce velkého sucha, nepřestává nést ovoce.
9. Srdce je lstivé nade vše, je nevyléčitelné. Kdo mu porozumí?
10. Já, Hospodin, zkoumám srdce a zkouším ledví, abych každému dal podle jeho cest, podle ovoce jeho činů.
11. Podobný koroptvi, která sedí na vejcích, ale nezplodí mladé, je ten, kdo neprávem získává bohatství; uprostřed svého života ho opustí a na konci bude vypadat jako blázen.
12. Trůne slávy, vyvýšený od počátku, místo naší svatyně!
13. Naděje Izraele, Hospodine! Všichni, kdo tě opouštějí, se budou stydět. Ti, kteří se od tebe odvrátili, budou zapsáni do země stínů, protože opustili pramen živé vody, Hospodina.
14. Uzdrav mě, Hospodine, a budu uzdraven, zachraň mě a budu zachráněn, protože ty jsi má chvála.
15. Hle, oni mi říkají: Kde je Hospodinovo slovo? Ať konečně přijde!
16. Já jsem se nedral, abych byl tvým pastýřem, netoužil jsem po žalostném dni. Ty znáš to, co vyšlo z mých rtů, bylo to před tvou tváří.
17. Nebuď mi postrachem, ty jsi moje útočiště ve zlý den.
18. Ať jsou zahanbeni ti, kdo mě pronásledují, ale já ať zahanben nejsem; oni ať jsou vyděšeni, ale já ať vyděšen nejsem. Přiveď na ně zlý den, zlom je dvojnásobným zlomením.
19. Hospodin mi řekl toto: Jdi a postav se v bráně synů lidu, kterou vcházejí a vycházejí judští králové, a ve všech jeruzalémských branách
20. a řekni jim: Slyšte Hospodinovo slovo, judští králové, všichni Judejci i všichni obyvatelé Jeruzaléma, kteří vcházíte těmito branami.
21. Toto praví Hospodin: Kvůli svému životu se mějte na pozoru a v sobotní den nenoste náklad ani ho nevnášejte jeruzalémskými branami.
22. Nevynášejte v sobotní den náklad ze svých domů, nedělejte žádnou práci, ale svěťte sobotní den, jak jsem přikázal vašim otcům.
23. Avšak neposlouchali a nenakláněli ucho, ale zatvrdili svou šíji, aby neposlouchali a nepřijímali kázeň.
24. Stane se, jestliže mě opravdu uposlechnete, je Hospodinův výrok, a nebudete v sobotní den vnášet branami tohoto města žádný náklad, ale budete světit sobotní den a nebudete v něm dělat žádnou práci,
25. že pak budou vcházet branami tohoto města králové a knížata, kteří sedí na Davidově trůnu, kteří jezdí na voze a na koních, oni i jejich knížata, judští muži a obyvatelé Jeruzaléma a toto město bude obydlené navěky.
26. Pak přijdou lidé z judských měst, z okolí Jeruzaléma, ze země Benjamín, ze Šefely, z pohoří a z Negebu a přinesou zápalnou oběť, obětní hod, přídavnou oběť a kadidlo a přinesou oběť díků do Hospodinova domu.
27. Ale jestliže mě neuposlechnete, abyste světili sobotní den a nenosili náklad a nevcházeli v sobotní den jeruzalémskými branami, potom zapálím v jeho branách oheň a stráví jeruzalémské paláce a neuhasne.