1. Hospodin mi řekl: I kdyby se přede mne postavili Mojžíš a Samuel, moje duše nebude nakloněna k tomuto lidu. Pošli je ode mě pryč, ať odejdou.
2. Až se tě zeptají: Kam půjdeme? odpověz jim: Toto praví Hospodin: Kdo je určen k smrti, na smrt, kdo pro meč, pod meč, kdo pro hlad, do hladu a kdo pro zajetí, do zajetí.
3. Určím nad nimi čtyři druhy ničení, je Hospodinův výrok: Meč, aby zabíjel, psy, aby odvlékali, nebeské ptáky a zemskou zvěř, aby žrali a ničili.
4. Učiním je úděsem pro všechna království země, kvůli judskému králi Menašemu, synu Chizkijášovu, za to, co páchal v Jeruzalémě.
5. Vždyť kdo s tebou bude mít soucit, Jeruzaléme? Kdo ti projeví účast? Kdo odbočí, aby se zeptal, jak se ti daří?
6. Ty jsi mě opustil, je Hospodinův výrok, a ukazuješ mi záda; vztáhl jsem proti tobě svou ruku a zničil tě. Už jsem unaven slitováváním.
7. Provál jsem je věječkou v branách země. Učinil jsem svůj lid bezdětným a zahubil jej, protože se neodvrátili od svých cest.
8. Jeho vdov je bezpočtu, víc než mořského písku; za poledne jsem na ně, na matky mládenců, přivedl ničitele; náhle jsem na ně nechal dopadnout hrůzu a děs.
9. Uvadla rodička sedmi synů, vydechla svou duši. Její slunce zašlo, ještě když byl den; styděla se a byla zahanbena. Jejich ostatek vydám meči před jejich nepřáteli, je Hospodinův výrok.
10. Běda mi, má matko, že jsi mě porodila, muže hádky a muže sváru pro celou zemi! Nepůjčoval jsem, ani mi nepůjčovali, a přece mě všichni proklínají.
11. Hospodin řekl: Copak jsem ti nesloužil k dobru? Copak jsem nezpůsobil, že se na tebe nepřítel obracel v čase zla a soužení s prosbou?
12. Cožpak se dá zlomit železo, železo ze severu, a bronz?
13. Tvůj majetek a tvůj poklad vydám jako kořist, ne za úhradu, a to kvůli všem tvým hříchům, páchaným na celém tvém území.
14. Způsobím, že tvoji nepřátelé tě přivedou do země, kterou neznáš, protože mým hněvem byl zanícen oheň, který bude hořet proti vám.
15. Ty to víš, Hospodine, pamatuj na mě, postarej se o mne a pomsti se za mě na těch, kdo mě pronásledují. Pro svou trpělivost mě neodvrhuj. Věz, že kvůli tobě snáším posměch.
16. Byla nalezena tvá slova a snědl jsem je. Tvé slovo mi bylo k jásotu a k radosti mého srdce, protože mě nazývá tvým jménem, Hospodine, Bože zástupů.
17. Nesedával jsem při důvěrném setkání vtipálků a neradoval se; kvůli tvé ruce jsem seděl sám, protože jsi mě naplnil rozhořčením.
18. Proč je má bolest trvalá a moje rána nevyléčitelná, nechce se uzdravit? Opravdu mi budeš jako klamný potok, nespolehlivá voda?
19. Proto takto praví Hospodin: Jestliže se obrátíš, přivedu tě zpět a budeš zase stát přede mnou, jestliže oddělíš vzácné od bezcenného, budeš jako má ústa. Ať se oni obrátí k tobě, ale ty se k nim neobracej.
20. Učiním tě tomuto lidu pevnou bronzovou hradbou. Budou proti tobě bojovat, ale nepřemohou tě, protože já jsem s tebou, abych tě zachránil a vysvobodil, je Hospodinův výrok.
21. Vysvobodím tě z ruky zlých lidí a vykoupím tě z moci násilníků.