1. Řekněme, že muž propustí svou ženu a ta od něho odejde a stane se ženou jiného muže. Cožpak se k ní ještě navrátí? Cožpak by ta země nebyla zcela znesvěcena? A ty jsi smilnila s mnoha druhy, a navracíš se ke mně? je Hospodinův výrok.
2. Pozvedni oči k holým návrším a podívej se, kdepak jsi neležela! Usadila ses kvůli nim na cestách jako Arab v pustině. Znesvětila jsi zemi svým smilstvem a svým zlem.
3. Přestože přeháňky byly zadrženy a jarní déšť nepřišel, měla jsi drzé čelo prostitutky, odmítla ses stydět.
4. Copak i nyní ke mně nevoláš: Můj otče, ty jsi důvěrník mého mládí!
5. Což se bude hněvat navěky? Neustále bude chovat hněv? Podívej, to jsi říkala, ale to zlo jsi páchala, kdykoli jsi mohla.
6. Ve dnech krále Jóšijáše mi Hospodin řekl: Viděl jsi, co páchala izraelská odpadlice? Chodila na každou vyvýšenou horu, pod každý zelený strom a tam smilnila.
7. Řekl jsem si: Po tom všem, co učinila, se ke mně navrátí. Ale nenavrátila se. Její nevěrná judská sestra to viděla.
8. Viděl jsem to, vždyť právě proto, že izraelská odpadlice cizoložila, jsem ji propustil a dal jsem jí rozlukový lístek. Ale její nevěrná judská sestra se nebála a také ona chodila a smilnila.
9. Pro lehkost, s jakou smilnila, znesvětila zemi; cizoložila s kamenem i se dřevem.
10. A ani po tom všem se ke mně její nevěrná judská sestra nenavrátila celým svým srdcem, nýbrž jen falešně, je Hospodinův výrok.
11. Hospodin mi řekl: Izraelská odpadlice se ukázala být spravedlivější nežli Juda, ta nevěrnice.
12. Jdi a volej na sever tato slova. Říkej: Navrať se izraelská odpadlice! je Hospodinův výrok. Nebudu se na vás tvářit zamračeně, vždyť jsem milosrdný, je Hospodinův výrok, nebudu se hněvat navěky.
13. Jen uznej svou vinu, že ses vzbouřila proti Hospodinu, svému Bohu, a proplýtvala jsi svou přízeň na cizince pod každým zeleným stromem a mě jste neposlouchali, je Hospodinův výrok.
14. Navraťte se, odvrácení synové, je Hospodinův výrok, protože já jsem vaším Pánem; vezmu vás po jednom z města, po dvou z čeledi a přivedu vás na Sijón.
15. Dám vám pastýře podle svého srdce a budou vás pást s poznáním a s porozuměním.
16. I stane se, až se v oněch dnech rozmnožíte a rozplodíte v této zemi, je Hospodinův výrok, nebudou už říkat: Truhla Hospodinovy smlouvy; nepřijde jim na mysl, nebudou si ji připomínat, nebude jim chybět a nebude už zhotovena.
17. V onen čas nazvou Jeruzalém Hospodinovým trůnem a shromáždí se k němu všechny národy kvůli Hospodinovu jménu v Jeruzalémě a nebudou už žít podle svého umíněného a zlého srdce.
18. V oněch dnech půjde dům judský s domem izraelským a přijdou spolu ze severní země do země, kterou jsem dal do dědictví vašim otcům.
19. A já si říkal: Jak rád bych tě zařadil mezi syny a dal ti výbornou zemi, nádherné dědictví zástupů národů! Říkal jsem si, že mě budeš nazývat: Můj otče, a nebudeš se ode mě odvracet.
20. Avšak tak jako žena nevěrně opouští svého druha, tak jste se nevěrně zachovali ke mně, dome izraelský, je Hospodinův výrok.
21. Na holých návrších je slyšet hlas pláče a úpěnlivých proseb synů Izraele, protože zkazili svou cestu a zapomněli na Hospodina, svého Boha.
22. Navraťte se, odvrácení synové, vyléčím vaše odvrácení. Hle, přicházíme k tobě, protože ty, Hospodine, jsi náš Bůh.
23. Jistě je klamné čekat pomoc z kopců a ruchu na horách, vždyť spása Izraele je v Hospodinu, našem Bohu.
24. Pohlcuje už od mládí nám ta hanebnost výtěžek práce našich otců, jejich ovce a jejich skot, jejich syny a jejich dcery.
25. Ať ležíme ve své hanbě a přikryje nás naše ostuda, protože jsme hřešili proti Hospodinu, svému Bohu, my i naši otcové, od svého mládí až dodnes a neuposlechli jsme Hospodina, svého Boha.