7. Nejsme už otroky, jsme Božími dětmi a vše, co patří Bohu, je i naše, protože tak to on sám rozhodl.
8. Dokud jste Boha neznali, sloužili jste bohům, které jste si sami vymysleli.
9. Ale teď, když jste Boha nalezli, nebo spíše když on nalezl vás, chcete se zase vracet k tomu ubohému, bezcennému náboženství záslužných skutků?
10. Váš život by se měl znovu točit jen kolem seznamu zákazů a příkazů?
11. Bojím se o vás. Jako by všechno úsilí, které jsem vám věnoval, bylo nadarmo.
12. Bratři, vroucně vás prosím, vžijte se trochu do mého postavení, jako jsem se já snažil vcítit do vašeho! Kdysi jsme si přece rozuměli docela dobře.
13. Nijak vám nevadila má tělesná slabost, když jsem k vám poprvé mluvil o Kristu.
14. Nedali jste najevo pohrdání ani nelibost nad mou ubohou tělesnou schránkou; naopak, přijali jste mne jako skutečného posla od Boha, jako samého Ježíše Krista.
15. Kam se podělo všechno vaše nadšení, které nás tak sbližovalo? Vždyť jste byli ochotní dát mi vlastní oči, kdyby mi to pomohlo.
16. A teď jen proto, že vám říkám pravdu, má mezi námi vzniknout nepřátelství?
17. Ti falešní učitelé, kteří se tak horlivě ucházejí o vaši přízeň, nemyslí to s vámi dobře; chtějí nás rozdělit a strhnout vás na svou stranu.