kapitoly

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4
  5. 5
  6. 6
  7. 7
  8. 8
  9. 9
  10. 10
  11. 11
  12. 12
  13. 13
  14. 14
  15. 15
  16. 16
  17. 17
  18. 18
  19. 19
  20. 20
  21. 21
  22. 22
  23. 23
  24. 24
  25. 25
  26. 26
  27. 27
  28. 28
  29. 29
  30. 30
  31. 31
  32. 32
  33. 33
  34. 34
  35. 35
  36. 36
  37. 37
  38. 38
  39. 39
  40. 40
  41. 41
  42. 42
  43. 43
  44. 44
  45. 45
  46. 46
  47. 47
  48. 48
  49. 49
  50. 50
  51. 51
  52. 52
  53. 53
  54. 54
  55. 55
  56. 56
  57. 57
  58. 58
  59. 59
  60. 60
  61. 61
  62. 62
  63. 63
  64. 64
  65. 65
  66. 66
  67. 67
  68. 68
  69. 69
  70. 70
  71. 71
  72. 72
  73. 73
  74. 74
  75. 75
  76. 76
  77. 77
  78. 78
  79. 79
  80. 80
  81. 81
  82. 82
  83. 83
  84. 84
  85. 85
  86. 86
  87. 87
  88. 88
  89. 89
  90. 90
  91. 91
  92. 92
  93. 93
  94. 94
  95. 95
  96. 96
  97. 97
  98. 98
  99. 99
  100. 100
  101. 101
  102. 102
  103. 103
  104. 104
  105. 105
  106. 106
  107. 107
  108. 108
  109. 109
  110. 110
  111. 111
  112. 112
  113. 113
  114. 114
  115. 115
  116. 116
  117. 117
  118. 118
  119. 119
  120. 120
  121. 121
  122. 122
  123. 123
  124. 124
  125. 125
  126. 126
  127. 127
  128. 128
  129. 129
  130. 130
  131. 131
  132. 132
  133. 133
  134. 134
  135. 135
  136. 136
  137. 137
  138. 138
  139. 139
  140. 140
  141. 141
  142. 142
  143. 143
  144. 144
  145. 145
  146. 146
  147. 147
  148. 148
  149. 149
  150. 150

Starý Zákon

Nový Zákon

Žalmy 73 Bible Kralická 1613 (CSBKR)

1. Žalm Azafovi. Jistě žeť jest Bůh dobrý Izraelovi, těm, kteříž jsou čistého srdce.

2. Ale nohy mé téměř se byly ušinuly, o málo, že by byli sklouzli krokové moji,

3. Když jsem horlil proti bláznivým, vida štěstí nešlechetných.

4. Nebo nebývají vázáni až k smrti, ale zůstává v cele síla jejich.

5. V práci lidské nejsou, a s lidmi trestáni nebývají.

6. Protož otočeni jsou pýchou jako halží, a ukrutností jako rouchem ozdobným přiodíni.

7. Vysedlo tukem oko jejich; majíce hojnost nad pomyšlení srdce,

8. Rozpustilí jsou, a mluví zlostně, o nátisku velmi pyšně mluví.

9. Stavějí proti nebi ústa svá, a jazyk jejich po zemi se vozí.

10. A protož na to přichází lid jeho, když se jim vody až do vrchu nalívá,

11. Že říkají: Jakť má o tom věděti Bůh silný? Aneb zdaž jest to známé Nejvyššímu?

12. Nebo aj, ti bezbožní jsouce, mají pokoj v světě, a dosahují zboží.

13. Nadarmo tedy v čistotě chovám srdce své, a v nevinnosti ruce své umývám.

14. Poněvadž každý den trestán bývám, a kázeň přichází na mne každého jitra.

15. Řeknu-li: Vypravovati budu věci takové, hle, rodina synů tvých dí, že jsem jim křiv.

16. Chtěl jsem to rozumem vystihnouti, ale vidělo mi se pracno.

17. Až jsem všel do svatyní Boha silného, tu jsem srozuměl poslední věci jejich.

18. Jistě že jsi je na místech plzkých postavil, a uvržeš je v spustliny.

19. Aj, jakť přicházejí na spuštění jako v okamžení! Mizejí a hynou hrůzami,

20. Jako snové tomu, kdož procítí; Pane, když je probudíš, obraz ten jejich za nic položíš.

21. Když zhořklo srdce mé, a ledví má bodena byla,

22. Nesmyslný jsem byl, aniž jsem co znal, jako hovádko byl jsem před tebou.

23. A však vždycky jsem byl s tebou, nebo jsi mne ujal za mou pravici.

24. Podlé rady své veď mne, a potom v slávu přijmeš mne.

25. Kohož bych měl na nebi? A mimo tebe v žádném líbosti nemám na zemi.

26. Ač tělo i srdce mé hyne, skála srdce mého, a díl můj Bůh jest na věky.

27. Nebo aj, ti, kteříž se vzdalují tebe, zahynou; vytínáš ty, kteříž cizoloží odcházením od tebe.

28. Ale mně nejlépe jest přídržeti se Boha; pročež skládám v Panovníku Hospodinu doufání své, abych vypravoval všecky skutky jeho.