kapitoly

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4
  5. 5
  6. 6
  7. 7
  8. 8
  9. 9
  10. 10
  11. 11
  12. 12
  13. 13
  14. 14
  15. 15
  16. 16
  17. 17
  18. 18
  19. 19
  20. 20
  21. 21
  22. 22
  23. 23
  24. 24
  25. 25
  26. 26
  27. 27
  28. 28
  29. 29
  30. 30
  31. 31
  32. 32
  33. 33
  34. 34
  35. 35
  36. 36
  37. 37
  38. 38
  39. 39
  40. 40
  41. 41
  42. 42
  43. 43
  44. 44
  45. 45
  46. 46
  47. 47
  48. 48
  49. 49
  50. 50
  51. 51
  52. 52
  53. 53
  54. 54
  55. 55
  56. 56
  57. 57
  58. 58
  59. 59
  60. 60
  61. 61
  62. 62
  63. 63
  64. 64
  65. 65
  66. 66
  67. 67
  68. 68
  69. 69
  70. 70
  71. 71
  72. 72
  73. 73
  74. 74
  75. 75
  76. 76
  77. 77
  78. 78
  79. 79
  80. 80
  81. 81
  82. 82
  83. 83
  84. 84
  85. 85
  86. 86
  87. 87
  88. 88
  89. 89
  90. 90
  91. 91
  92. 92
  93. 93
  94. 94
  95. 95
  96. 96
  97. 97
  98. 98
  99. 99
  100. 100
  101. 101
  102. 102
  103. 103
  104. 104
  105. 105
  106. 106
  107. 107
  108. 108
  109. 109
  110. 110
  111. 111
  112. 112
  113. 113
  114. 114
  115. 115
  116. 116
  117. 117
  118. 118
  119. 119
  120. 120
  121. 121
  122. 122
  123. 123
  124. 124
  125. 125
  126. 126
  127. 127
  128. 128
  129. 129
  130. 130
  131. 131
  132. 132
  133. 133
  134. 134
  135. 135
  136. 136
  137. 137
  138. 138
  139. 139
  140. 140
  141. 141
  142. 142
  143. 143
  144. 144
  145. 145
  146. 146
  147. 147
  148. 148
  149. 149
  150. 150

Starý Zákon

Nový Zákon

Žalmy 107 Bible Kralická 1613 (CSBKR)

1. Oslavujte Hospodina, nebo jest dobrý, nebo na věky milosrdenství jeho.

2. Nechť o tom vypravují ti, kteříž jsou vykoupeni skrze Hospodina, jak je on vykoupil z ruky těch, kteříž je ssužovali,

3. A shromáždil je z zemí, od východu a od západu, od půlnoci i od moře.

4. Bloudili po poušti, po cestách pustých, města k přebývání nenacházejíce.

5. Hladovití a žízniví byli, až v nich svadla duše jejich.

6. Když volali k Hospodinu v ssoužení svém, z úzkostí jejich vytrhl je,

7. A vedl je po cestě přímé, aby přišli do města k bydlení.

8. Nechať oslavují před Hospodinem milosrdenství jeho, a divné skutky jeho před syny lidskými,

9. Poněvadž napájí duši žíznivou, a duši hladovitou naplňuje dobrými věcmi.

10. Kteříž sedí ve tmě a v stínu smrti, sevříni jsouce bídou i železy,

11. Protože odporni byli řečem Boha silného, a radou Nejvyššího pohrdli.

12. Pročež ponížil bídou srdce jejich, padli, a nebylo pomocníka.

13. Když volají k Hospodinu v ssoužení svém, z úzkostí je vysvobozuje.

14. Vyvodí je z temností a stínu smrti, a svazky jejich trhá.

15. Nechať oslavují před Hospodinem milosrdenství jeho, a divné skutky jeho před syny lidskými,

16. Poněvadž láme brány měděné, a závory železné posekává.

17. Blázni pro cestu převrácenosti své, a pro nepravosti své v trápení bývají.

18. Oškliví se jim všeliký pokrm, až se i k branám smrti přibližují.

19. Když volají k Hospodinu v ssoužení svém, z úzkostí jejich je vysvobozuje.

20. Posílá slovo své, a uzdravuje je, a vysvobozuje je z hrobu.

21. Nechať oslavují před Hospodinem milosrdenství jeho, a divné skutky jeho před syny lidskými,

22. A obětujíce oběti chvály, ať vypravují skutky jeho s prozpěvováním.

23. Kteří se plaví po moři na lodech, pracujíce na velikých vodách,

24. Tiť vídají skutky Hospodinovy, a divy jeho v hlubokosti.

25. Jakž jen dí, hned se strhne vítr bouřlivý, a dme vlny mořské.

26. Vznášejí se k nebi, sstupují do propasti, duše jejich v nebezpečenství rozplývá se.

27. Motají se a nakloňují jako opilý, a všecko umění jejich mizí.

28. Když volají k Hospodinu v ssoužení svém, z úzkostí jejich je vysvobozuje.

29. Proměňuje bouři v utišení, tak že umlkne vlnobití jejich.

30. I veselí se, že utichlo; a tak přivodí je k břehu žádostivému.

31. Nechať oslavují před Hospodinem milosrdenství jeho, a divné skutky jeho před syny lidskými.

32. Nechť ho vyvyšují v shromáždění lidu, a v radě starců chválí jej.

33. Obrací řeky v poušť, a prameny vod v suchost,

34. Zemi úrodnou v slatinnou, pro zlost obyvatelů jejích.

35. Pustiny obrací v jezera, a zemi vyprahlou v prameny vod.

36. I osazuje na ní hladovité, aby stavěli města k bydlení.

37. Kteříž osívají pole, a dělají vinice, a shromažďují sobě užitek úrody.

38. Takť on jim žehná, že se rozmnožují velmi, a dobytka jejich neumenšuje.

39. A někdy pak umenšeni a sníženi bývají ukrutenstvím, bídou a truchlostí,

40. Když vylévá pohrdání na knížata, dopouštěje, aby bloudili po poušti bezcestné.

41. Onť vyzdvihuje nuzného z trápení, a rozmnožuje rodinu jako stádo.

42. Nechť to spatřují upřímí, a rozveselí se, ale všeliká nepravost ať zacpá ústa svá.

43. Ale kdo jest tak moudrý, aby toho šetřil, a vyrozumíval mnohému milosrdenství Hospodinovu?