29. Já ho znám dobře a vím, že si zaslouží naši důvěru. On za mnou stojí, neprosazuji svou vlastní věc.“
30. Chtěli ho zatknout, ale nikdo se k tomu neodhodlal, protože ještě nepřišla chvíle, kdy se to mělo stát. Mnozí z posluchačů v Ježíše uvěřili.
31. Řekli si: „Mesiáš by určitě nedělal více zázraků než on!“
32. Když se to doneslo farizejům a velekněžím, poslali chrámovou stráž, aby ho zatkla.
33. Ježíš pokračoval: „Zůstanu s vámi ještě nějaký čas a pak se vrátím k tomu, který mne poslal.
34. Až odejdu, budete mne marně hledat, ale za mnou se nedostanete.“
35-36. Židé se překvapeně ptali: „Kam chce odejít, že se za ním nedostaneme? Chce snad jít mezi pohany a učit je?“
37-38. Poslední den svátků, když kněží v průvodu nesli vodu do chrámu, stál tam Ježíš a volal: „Kdo má žízeň, pojď se ke mně napít. Písmo říká, že nitro každého, kdo ve mne uvěří, vydá životodárný pramen.“
39. Mluvil o Božím Duchu, který měl být seslán až po dovršení Ježíšova díla na zemi. Měl ho dostat každý, kdo v Ježíše uvěří.
40. Ze zástupu se ozvaly dohady: „To je asi Mesiáš.“
41. Někteří však namítali: „Ne, to může být nanejvýš jeho předchůdce. Pochází přece z Galileje!
42. A Písmo říká, že Mesiáš se narodí v Betlémě a že bude potomkem krále Davida.“
43. Nakonec se pohádali.
44-45. Chrámová stráž se neodvážila Ježíše zatknout. Vrátili se ke kněžím a farizejům, kteří se na ně obořili: „Kde ho máte? Proč jste ho nepřivedli?“
46. „Nemohli jsme, takového člověka jsme ještě neslyšeli.“
47. „Tak i vy jste se nechali svést?“ zlobili se farizejové.
48. „Uvěřil mu snad někdo z velerady nebo z nás?