1. Neukvapuj se v řeči a tvé srdce ať nepospíchá vynést slovo před Bohem, protože Bůh je na nebesích a ty na zemi; proto ať jsou tvá slova nemnohá.
2. Neboť s mnohým plahočením přichází sen a hlas hlupáka s mnohými slovy.
3. Jakmile učiníš slib Bohu, neváhej ho splnit, protože nemá zalíbení v hlupácích. Co slíbíš, to splň.
4. Je lepší, když neslíbíš, než když slíbíš a nesplníš.
5. Nedovol svým ústům, aby sváděla tvé tělo ke hříchu, a neříkej v přítomnosti anděla, že to bylo nedopatření. Proč se má Bůh hněvat na to, co říkáš, a zničit dílo tvých rukou?
6. Vždyť při množství snů se množí i marnosti a řeči. Ty se však boj Boha.
7. Uvidíšli v provincii útlak chudého a znásilnění práva a spravedlnosti, nebuď tou zvůlí ohromený. Vždyť vysoce postavený střeží jiného vysoce postaveného a nad nimi jsou ještě výše postavení.
8. Ale přes to všechno je země užitečná; polem je obsloužen i král.
9. Kdo miluje stříbro, stříbra se nenasytí a kdo miluje bohatství, nenasytí se výnosem. Také toto je marnost.
10. Když se rozmnožil blahobyt, byli i mnozí, kteří jej požírali. Jaký prospěch z toho měl jeho vlastník, než jen pohled svých očí?
11. Sladký spánek má ten, kdo pracuje, ať bude jíst málo nebo mnoho. Hojnost nedopřává bohatému, aby se vyspal.
12. Je bolestné zlo, které jsem viděl pod sluncem: Bohatství uchované pro jeho vlastníka je mu ke zlému.
13. Ono bohatství přišlo vniveč při zlém plahočení. Zplodil syna a nemá v ruce nic.
14. Jak vyšel z lůna své matky, tak se nahý vrátí, aby odešel tak, jak přišel. Ze své námahy si neodnese nic, co by si vzal s sebou.
15. I to je také bolestné zlo: Jak kdo přišel, tak odejde. Jaký užitek bude mít z toho, že se namáhá pro vítr?
16. K tomu ještě po všechny své dny jí ve tmě, s mnohým hněváním, nemocí a rozhořčením.
17. Hle, co jsem já viděl dobrého: Jak krásné je jíst a pít a užívat blaho při vší své námaze, kterou se člověk namáhá pod sluncem v počtu dnů svého života, které mu Bůh dal, neboť to je jeho podíl.
18. Když nějakému člověku dal Bůh bohatství a poklady a také mu dovolil z toho jíst, brát svůj podíl a radovat se ze své námahy; je to Boží dar.
19. Nebude totiž příliš vzpomínat na dny svého života, protože Bůh zaměstnává jeho srdce radostí.