1. Všechno má svou chvíli, každý záměr pod nebem má svůj čas.
2. Je čas rodit a čas umírat, čas sázet a čas vytrhávat, co bylo zasazeno;
3. čas zabíjet a čas uzdravovat, čas bořit a čas stavět;
4. čas plakat a čas se smát, čas naříkat a čas poskakovat;
5. čas házet kameny a čas kameny shromažďovat, čas objímat a čas vzdálit se od objímání;
6. čas hledat a čas ztrácet, čas uchovávat a čas odvrhovat;
7. čas trhat a čas šít, čas být zticha a čas mluvit;
8. čas milovat a čas nenávidět, čas boje a čas pokoje.
9. Jaký užitek má ten, kdo pracuje, z toho, při čem se namáhá?
10. Viděl jsem plahočení, které Bůh uložil lidským synům, aby se při něm osvědčili.
11. To všechno učinil krásné ve svůj čas. Také věčnost dal do jejich srdce, aniž by člověk ovšem postihl dílo, které Bůh vykonal, od počátku až do konce.
12. Poznal jsem, že pro ně není nic lepšího, než aby se radovali a aby konali ve svých životech dobro.
13. A také, že když kterýkoli člověk jí a pije a užívá blaho při vší své námaze, je to Boží dar.
14. Poznal jsem, že všechno, co Bůh učiní, to bude pro věčnost; není možné k tomu nic přidat a není možné od toho nic ubrat. Bůh to udělal, aby lidé měli před ním bázeň.
15. To, co je, je odedávna, i co má být, už dávno bylo. Bůh posoudí to, co pominulo.
16. Dál jsem pak viděl pod sluncem: Tam, kde mělo být právo, byla ničemnost, tam, kde měla být spravedlnost, byla ničemnost.
17. V duchu jsem si řekl: Spravedlivého i ničemu bude soudit Bůh, protože tam nastane čas pro každý záměr a pro každé dílo.
18. A tu jsem si v duchu o záležitosti lidských synů řekl, že je Bůh tříbí, aby viděli, že jsou sami o sobě jako zvířata.
19. Neboť pokud jde o úděl lidských synů i o úděl zvířete, mají stejný úděl: Jak umírá jeden, tak umírá i druhý, a obojí stejně dýchá. Člověk nemá před zvířetem žádnou přednost, vždyť je to všechno marnost.
20. Všechno to odchází na stejné místo; vše to vzešlo z prachu a vše se to navrací v prach.
21. Kdo ví, zda duch lidských synů vystupuje vzhůru? A duch zvířat sestupuje dolů do země?
22. Viděl jsem tedy, že není nic lepšího, než že se člověk bude radovat ze svého díla, neboť to je jeho podíl. Vždyť kdo mu umožní, aby se podíval na to, co bude po něm?