1. Dobré jméno je nad dobrý olej a den smrti nad den narození.
2. Lepší je jít do domu smutku než jít do domu hodování, v němž je konec každého člověka. Živý ať si to vezme k srdci.
3. Je lepší mrzutost než smích, protože zatímco tvář je zachmuřená, srdci se vede dobře.
4. Srdce moudrých je v domě smutku, ale srdce hlupáků v domě radosti.
5. Je lepší poslouchat napomenutí moudrého, než když člověk poslouchá zpěv hlupáků.
6. Neboť jako praskot trní pod hrncem, tak zní smích hlupáka. Také toto je marnost.
7. Vždyť útlak dělá z moudrého potřeštěnce a dar ničí srdce.
8. Je lepší konec jednání než jeho počátek. Trpělivost je lepší než povýšenost.
9. Neukvapuj se v duchu, aby ses rozzlobil, protože mrzutost spočine v klíně hlupáků.
10. Neříkej: Čím to bylo, že dřívější dny byly lepší než tyto? Na tohle ses totiž nezeptal moudře.
11. Dobrá je moudrost jako dědictví; je výhodou pro ty, kteří vidí slunce,
12. neboť jsou pod ochranou moudrosti jako pod ochranou stříbra. Užitkem poznání je, že moudrost zachová při životě toho, kdo ji má.
13. Podívej se na Boží dílo. Vždyť kdo bude moci narovnat, co on pokřivil?
14. V den dobrý spočívej v blahu a v den zlý pohleď: Také tento podobně jako onen učinil Bůh z toho důvodu, aby člověk nezjistil nic o tom, co bude po něm.
15. To obojí jsem viděl ve dnech své marnosti: Spravedlivý ve své spravedlnosti hyne a ničema je ve své špatnosti dlouho živ.
16. Nebuď příliš spravedlivý a nepočínej si nadmíru moudře. Nač se budeš ničit?
17. Nejednej příliš ničemně a nebuď blázen. Proč bys měl zemřít mimo svůj čas?
18. Bude dobré, když se tohoto přidržíš a ani tamto neopustíš, protože kdo se bojí Boha, vyjde z toho obojího.
19. Moudrost posílí moudrého více než deset mocných, kteří jsou ve městě.
20. Vždyť na zemi není spravedlivý člověk, který by konal dobro a nehřešil.
21. Ani nepřikládej své srdce ke všem slovům, která lidé říkají. Přece nebudeš poslouchat svého otroka, který tě proklíná.
22. Vždyť sis také sám mnohokrát uvědomil, že i ty jsi proklínal jiné.
23. To všechno jsem zkoušel s moudrostí. Řekl jsem: Nechť zmoudřím. Avšak moudrost ode mě byla daleko.
24. Vzdálené je to, co bylo; hluboko, hluboko, kdo to postihne?
25. Usiloval jsem poznat, zkoumat a hledat moudrost a smysl a poznat i ničemnost a bláznovství, pomatenost a ztřeštěnosti.
26. A nalézám něco trpčího než smrt: ženu, která je pastí, jejíž srdce jsou sítě a její ruce pouta. Kdo se líbí Bohu, zachrání se před ní, kdo však hřeší, bude jí polapen.
27. Pohleď, toto jsem nalezl, řekl kazatel, jedno po druhém, když jsem nalézal smysl.
28. Co stále hledala má duše, jsem nenalezl. Nalezl jsem jediného člověka z tisíce, ale ženu jsem mezi těmito všemi nenalezl.
29. Zvlášť se podívej na tohle: Shledal jsem, že Bůh učinil člověka přímého. Oni však hledali mnohé výmysly.