8. Jeho země je plná nicotností. Klanějí se dílu svých rukou, které učinily jeho prsty.
9. Člověk se hrbí, muž je ponížený. Neodpouštěj jim!
10. Vejdi do skal, skryj se do prachu ze strachu z Hospodina a před nádherou jeho vznešenosti.
11. Domýšlivý pohled člověka bude snížen -- skloní se hrdost lidí. Hospodin sám bude vyvýšen v onen den.
12. Neboť den Hospodina zástupů přichází na všechno pyšné a povýšené, na vše, co se pozvedá, a bude to sníženo:
13. Na všechny vznešené a vyvýšené libanonské cedry a na všechny bášanské duby,
14. na všechny vysoké hory a na všechna vyvýšená návrší,
15. na každou vysokou věž a na každou opevněnou hradbu,
16. na všechny taršíšské lodě a na všechny vzácné jachty.
17. A skloní se domýšlivost člověka, bude snížena hrdost lidí. Hospodin sám bude v ten den vyvýšen
18. a nicotnosti zcela pominou.
19. A vejdou do skalních jeskyní a do roklin prachu země ze strachu z Hospodina a před nádherou jeho vznešenosti, když povstane, aby otřásl zemí.
20. V onen den člověk své stříbrné i zlaté nicotnosti, které mu udělali, aby se jim klaněl, odvrhne krysám a netopýrům,
21. aby vešel do dutin těch skal a do skalních trhlin ze strachu z Hospodina a před nádherou jeho vznešenosti, když povstane, aby otřásl zemí.
22. Přestaňte se spoléhat na člověka, jehož dech je v jeho chřípí; vždyť za co má být považován?