1. Král byl otřesen, vstoupil do horní místnosti nad bránou, plakal, a jak šel, říkal: Můj synu Abšalóme, můj synu, můj synu Abšalóme. Kdybych tak mohl zemřít namísto tebe, Abšalóme, můj synu, můj synu.
2. Jóabovi bylo oznámeno: Hle, král pláče a truchlí nad Abšalómem.
3. Tak se záchrana v onen den změnila pro všechen lid ve smutek, neboť lid v onen den slyšel, že král se trápí nad svým synem.
4. Lid se přikradl v onen den a vešel do města, jako se vkrádá lid, který se stydí, že utekl z boje.
5. Král skryl svou tvář a hlasitě naříkal: Můj synu Abšalóme, Abšalóme, můj synu, můj synu.
6. Jóab přišel domů ke králi a řekl: Zahanbil jsi dnes tvář všech svých otroků, kteří dnes zachránili život tvůj i život tvých synů a tvých dcer, život tvých žen a život tvých konkubín.
7. Miluješ totiž ty, kdo tě nenávidí, a nenávidíš ty, kdo tě milují. Dnes jsi dokázal, že máš velitele a otroky za nic. Dnes vím, že kdyby byl Abšalóm živ a my všichni bychom byli dnes mrtvi, tak by ti to připadalo správné.
8. Teď však vstaň, vyjdi a promluv k srdci svých otroků. Přísahám při Hospodinu, že nevyjdešli, nikdo s tebou přes noc nezůstane a bude to pro tebe větší zlo nežli všechno to zlo, které na tebe přišlo od tvého mládí až doteď.
9. Král tedy vstal a posadil se v bráně. Všemu lidu bylo oznámeno: Hle, král sedí v bráně a všechen lid přišel před krále. Izraelci však utekli, všichni ke svým stanům.
10. Všechen lid ve všech izraelských kmenech se dohadoval; říkali: Král nás vysvobodil z ruky nepřátel, on nás zachránil z ruky Pelištejců. Nyní utekl ze země před Abšalómem.
11. Avšak Abšalóm, kterého jsme nad sebou pomazali, zemřel v boji. Proč nyní mlčíme a nepřivedeme krále zpět?
12. Král David vzkázal kněžím Sádokovi a Ebjátarovi: Promluvte k judským starším slovy: Proč byste měli být poslední, kdo přivede krále zpět do jeho paláce? Záměr celého Izraele se totiž dostal domů ke králi.
13. Jste moji bratři, má kost a mé tělo. Proč byste měli být poslední, kdo přivedou krále zpět?
14. Amasovi pak řekněte: Což nejsi má kost a mé tělo? Tak ať mi učiní Bůh a ještě přidá, jestliže nebudeš po všechny dny mým velitelem armády namísto Jóaba.
15. Tak si naklonil srdce všech Judejců, jako by byli jeden muž, takže vzkázali králi: Vrať se ty i všichni tvoji otroci.
16. Král se tedy vracel a přišel k Jordánu. Judejci přišli do Gilgálu a šli králi naproti, aby krále převedli přes Jordán.
17. Šimeí, syn Gérův, Benjamínec z Bachurímu, si pospíšil a sestoupil s Judejci naproti králi Davidovi.
18. Bylo s ním tisíc mužů z Benjamína i Síba, služebník Saulova domu, a s ním patnáct jeho synů a dvacet jeho otroků. Dostali se k Jordánu před králem a
19. přešli brod, aby převedli královskou rodinu a udělali, co mu libo. Šimeí, syn Gérův, padl před králem, když chtěl přejít přes Jordán,
20. a řekl králi: Ať můj pán nezamýšlí proti mně trest. Nevzpomínej na to, co zlého spáchal tvůj otrok v den, kdy můj pán a král vycházel z Jeruzaléma. Ať si to král nebere k srdci.
21. Vždyť tvůj otrok ví, že jsem zhřešil. Pohleď, přišel jsem dnes z celého domu Josefova první, abych vyšel svému pánu a králi naproti.
22. Abíšaj, syn Serújin, na to pověděl: Což nemá být Šimeí usmrcen za to, že proklínal Hospodinova pomazaného?
23. David ale řekl: Co je vám do mě, synové Serújini? Stanete se dnes mými protivníky? Dnes by měl být někdo v Izraeli usmrcen? Já přece vím, že dnes jsem se stal králem nad Izraelem.
24. Pak řekl král Šimeímu: Nezemřeš. A král mu přísahal.
25. I Mefíbóšet, syn Saulův, vyšel králi naproti. Nepečoval o své nohy, neupravoval vous ani nepral své šaty ode dne, kdy král odešel, až do dne, kdy se v pokoji vrátil.
26. I stalo se, že když přišel do Jeruzaléma králi naproti, král se ho zeptal: Proč jsi nešel se mnou, Mefíbóšete?
27. On odpověděl: Můj pane a králi, můj otrok mě podvedl. Tvůj otrok řekl: Osedlám si osla, pojedu na něm a půjdu s králem. Vždyť tvůj otrok je chromý.
28. Ale Síba pomluvil tvého otroka mému pánu a králi. Můj pán a král je jako Boží anděl, dělej, co je ti libo.
29. Vždyť celý dům mého otce byl hoden smrti od mého pána a krále. Ale ty jsi svého otroka určil mezi ty, kdo jedí u tvého stolu. Jaký bych měl mít další nárok volat ještě o pomoc ke králi?
30. Král mu řekl: Proč bys ještě mluvil o svých záležitostech? Říkám, že ty a Síba si rozdělíte pole.
31. Mefíbóšet králi řekl: Ať si vezme klidně všechno. Hlavně, že se můj pán a král vrátil v pokoji domů.
32. I Barzilaj Gileádský přišel z Rogelímu, přešel s králem přes Jordán, aby ho za Jordánem opustil.
33. Barzilaj byl velmi starý, bylo mu osmdesát let. On pečoval o krále za jeho dočasného pobytu v Machanajimu, protože byl velmi zámožný člověk.
34. Král řekl Barzilajovi: Pojď se mnou a budu o tebe pečovat u sebe v Jeruzalémě.
35. Barzilaj nato králi řekl: Jak dlouho budu živ, abych šel s králem do Jeruzaléma?
36. Je mi dnes osmdesát let. Což mohu rozeznat dobré od zlého? Může tvůj otrok vychutnat to, co jí, a to, co pije? Uslyší ještě hlas zpěváků a zpěvaček? Proč by měl tvůj otrok být ještě mému pánu a králi břemenem?
37. Jen kousek půjde tvůj otrok s králem za Jordán. Proč by se mi král měl odplatit takovou odměnou?
38. Dovol, ať se tvůj otrok vrátí, abych zemřel ve svém městě, kde je hrob mého otce a mé matky. Ale zde je tvůj otrok Kimhám. Ať jde s mým pánem a králem. Pro něj učiň, co je ti libo.
39. Král řekl: Ať jde Kimhám se mnou. Já pro něj udělám, co je ti libo. Učiním pro tebe všechno, co si ode mě přeješ.
40. Všechen lid přešel přes Jordán, i král přešel. Nato král Barzilaje políbil, požehnal mu a on se vrátil do svého domova.
41. Král šel dál do Gilgálu a Kimhám šel s ním. I všechen lid judský doprovázel krále a také polovina lidu izraelského.
42. Vtom přišli ke králi všichni Izraelci a zeptali se krále: Proč tě naši bratři Judejci ukradli a převedli přes Jordán krále, jeho rodinu a s ním všechny Davidovy muže?
43. Všichni Judejci Izraelcům odpověděli: Vždyť král je náš příbuzný. Proč jste se kvůli tomu tak rozzlobili? Což jsme krále vyjedli? Nebo jsme si něco nepatřičně přivlastnili?
44. Izraelci Judejcům odpověděli: Máme u krále deset podílů. A také na Davida máme větší nárok než vy. Proč jste nás znevážili? Nemluvili jsme my první o tom, že přivedeme zpět svého krále? Řeč Judejců však byla tvrdší nežli řeč Izraelců.