7. Každý druh zvířat a ptáků, plazů a mořských živočichů bývá krocen a je zkrocen druhem lidským,
8. ale jazyk neumí zkrotit nikdo z lidí. Je to nepokojné zlo, plné smrtonosného jedu.
9. Jím dobrořečíme Pánu a Otci, a jím také zlořečíme lidem, učiněným podle Boží podoby.
10. Z týchž úst vychází žehnání i zlořečení. Moji bratři, tak to nemá být!
11. Cožpak chrlí pramen z téhož otvoru vodu sladkou i hořkou?
12. Moji bratři, může fíkovník nést olivy nebo réva fíky? [Tak] ani slaný pramen nevydá sladkou vodu.
13. Kdo je mezi vámi moudrýa rozumný? Ať ukáže dobrým způsobem života své skutky v moudré tichosti.
14. Máteli však v srdci hořkou závist a soupeření, nechlubte se a nelžete proti pravdě.
15. To není moudrost sestupující shůry, ale pozemská, duševní, démonská.
16. Vždyť kde je závist a soupeření, tam je zmatek a kdejaká špatná věc.