12. Se změnou kněžství ovšem nutně nastává i změna Zákona.
13. Ten, o kom se tu mluví, přece patří k jinému pokolení, z něhož nikdy nikdo u oltáře nesloužil.
14. Jak známo, náš Pán pochází z Judy, a ohledně toho pokolení se Mojžíš o kněžích vůbec nezmínil.
15. Je tedy nade vši pochybnost zřejmé, že nastupuje jiný kněz, podobný Melchisedechovi,
16. ne podle tělesných pravidel Zákona, ale podle moci nesmrtelného života.
17. Jak dosvědčuje Písmo: „Jsi knězem navěky podle řádu Melchisedechova.“
18. Tím se ruší to staré přikázání jako nedostatečné a neúčinné
19. (Zákon přece nikoho k dokonalosti nepřivedl) a zároveň se zavádí něco lepšího: naděje, která nás přibližuje k Bohu.
20. A navíc, nestalo se to bez přísahy. Oni se totiž stávali kněžími bez přísahy,
21. on však skrze přísahu. Bylo mu přece řečeno: „Hospodin přísahal a nebude litovat: Jsi knězem navěky.“
22. A tak se Ježíš stal ručitelem mnohem lepší smlouvy.
23. A dále: levitských kněží muselo být mnoho, protože jim smrt bránila zůstat v úřadu,
24. ale jeho kněžství je trvalé, protože žije navěky.
25. Proto také může dokonale spasit ty, kdo skrze něj přistupují k Bohu, neboť je stále živ, aby se za ně přimlouval.
26. Přesně takového velekněze jsme potřebovali! Je svatý, nevinný, neposkvrněný, oddělený od hříšníků a vyvýšený nad sama nebesa.
27. Nemusí jako tamti velekněží denně obětovat nejprve za své vlastní hříchy a potom za hříchy lidu, neboť to udělal jednou provždy, když obětoval sám sebe.