1. Potom odtud odešel a přišel do svého domovského města; jeho učedníci šli s ním.
2. Když v sobotu začal učit v synagoze, mnozí z posluchačů žasli. „Odkud to má?“ ptali se. „Co to dostal za moudrost? A jak to, že se jeho rukama dějí takové zázraky?
3. Není to snad ten tesař, syn Marie a bratr Jakuba, Josefa, Judy a Šimona? Nejsou snad jeho sestry tady s námi?" A tak se nad ním pohoršovali.
4. Ježíš jim odpověděl: „Prorok není beze cti; jedině ve své vlasti, u svých příbuzných a ve vlastním domě.“
5. A nemohl tam vykonat žádný zázrak, jen na několik nemocných vložil ruce a uzdravil je.
6. Překvapen jejich nevírou pak obcházel okolní vesnice a učil.
7. Potom k sobě svolal dvanáct učedníků a začal je vysílat po dvou. Dal jim moc nad nečistými duchy
8. a uložil jim, ať si na cestu neberou nic kromě hole: ani mošnu ani chléb ani peníze do opasku;
9. ať mají obuté sandály, ale neberou si ani náhradní košile.
10. „Když vejdete do něčího domu,“ řekl jim, „zůstaňte tam, dokud neodejdete.
11. Kdyby vás ale někde nepřijali a neposlouchali, vyjděte odtud a setřeste z nohou prach na svědectví proti nim.“
12. A tak šli a vyzývali lidi k pokání.
13. Vymítali mnoho démonů a mnoho nemocných mazali olejem a uzdravovali.
14. Jak se jeho pověst šířila, uslyšel o něm i král Herodes. Říkalo se: „Jan Křtitel vstal z mrtvých! To proto se skrze něj dějí zázraky.“
15. Jiní říkali: „Je to Eliáš,“ a další: „Je to prorok jako jeden z dávných proroků.“
16. Když to Herodes uslyšel, řekl: „Je to Jan, kterého jsem nechal stít. Vstal z mrtvých!“
17. Herodes totiž osobně poslal pro Jana, dal ho zatknout, spoutat a uvěznit kvůli Herodiadě, s níž se oženil, ačkoli byla manželkou jeho bratra Filipa.
18. Jan Herodovi říkal: „Tvůj sňatek s bratrovou manželkou je nezákonný!“
19. Herodias mu to měla za zlé a chtěla ho zabít, ale nemohla.
20. Herodes se totiž Jana bál, neboť věděl, že je to spravedlivý a svatý člověk, a tak ho chránil. Když ho slyšel, býval velmi znepokojen, ale přesto mu rád naslouchal.
21. Příhodný den však přišel, když Herodes na oslavu svých narozenin uspořádal hostinu pro své velmože a velitele a pro přední muže Galileje.
22. Když přišla dcera té Herodiady a zatančila, zalíbila se Herodovi i jeho hostům natolik, že král dívce řekl: „Požádej mě, o co chceš, a dám ti to.“
23. Odpřísáhl: „Splním ti jakékoli přání až do polovice mého království.“
24. Šla tedy za svou matkou a ptala se jí: „O co mám žádat?“ „O hlavu Jana Křtitele!“ řekla jí matka.
25. A tak hned spěchala za králem a žádala: „Chci, abys mi hned teď přinesl na míse hlavu Jana Křtitele.“
26. Krále přepadla úzkost, ale kvůli svým přísahám a svým hostům jí to nechtěl odmítnout.
27. Hned poslal kata s příkazem, ať přinese Janovu hlavu. Ten odešel, sťal ho ve vězení
28. a přinesl jeho hlavu na míse. Dal ji té dívce a ta ji dala své matce.
29. Když o tom uslyšeli jeho učedníci, přišli, vzali jeho tělo a pohřbili ho.
30. Potom se apoštolové sešli k Ježíšovi a oznámili mu všechno, co dělali a co učili.
31. Tehdy jim řekl: „Pojďte jen vy sami stranou na opuštěné místo a trochu si odpočiňte.“ Těch, kdo k nim přicházeli a zase odcházeli, bylo totiž tolik, že neměli ani chvilku na jídlo.
32. Odpluli tedy lodí o samotě na pusté místo.
33. Ale když odcházeli, mnozí je uviděli a poznali. Seběhli se tam ze všech měst pěšky a předstihli je.
34. Když Ježíš vystoupil, uviděl veliký zástup lidí. Byl naplněn soucitem k nim, protože byli jako ovce bez pastýře. Tehdy je začal učit o mnoha věcech.
35. Když se už připozdilo, přišli za ním jeho učedníci. „Tohle místo je pusté a už je moc hodin,“ řekli.
36. „Propusť je, ať si jdou do okolních statků a vesnic koupit jídlo. Vždyť nemají co jíst.“
37. Odpověděl jim: „Vy jim dejte najíst.“ „To máme jít nakoupit chleba za dvě stě denárů a dát jim najíst?“ namítli.
38. „Kolik máte chlebů?“ řekl jim. „Jděte se podívat.“ Když to zjistili, řekli: „Pět – a dvě ryby.“
39. Tehdy jim dal pokyn, aby všechny posadili v hloučcích na zelené trávě.
40. Když se rozložili ve skupinách po stu a po padesáti,
41. vzal těch pět chlebů a dvě ryby, vzhlédl k nebi, požehnal, lámal ty chleby a dával svým učedníkům, aby jim je předkládali. I ty dvě ryby rozdělil všem,
42. a tak se všichni najedli do sytosti.
43. Potom sebrali dvanáct košů plných kousků chleba a ryb.
44. A ty chleby jedlo pět tisíc mužů.
45. Hned potom přiměl své učedníky, ať nastoupí na loď a jedou napřed na druhou stranu k Betsaidě, než rozpustí zástup.
46. A když se s nimi rozloučil, odešel na horu, aby se modlil.
47. Pozdě večer byla loď uprostřed jezera a on sám na zemi.
48. Uviděl je, jak se dřou s veslováním, protože vítr vál proti nim. Krátce před svítáním se k nim vydal pěšky po hladině a chtěl je minout.
49. Když ho uviděli, jak kráčí po jezeře, mysleli, že je to přízrak, a křičeli strachy.
50. Všichni ho totiž uviděli a vyděsili se. On ale na ně hned promluvil: „Vzchopte se, to jsem já! Nebojte se.“
51. Nastoupil k nim do lodi a vítr se utišil. Oni z toho byli úplně omráčení úžasem.
52. Nepochopili totiž nic ohledně těch chlebů; jejich srdce bylo tvrdé.
53. A když se přeplavili, přistáli u Genezaretu, kde zakotvili.
54. Jakmile vystoupili z lodi, lidé ho hned poznali.
55. Zběhali celý ten kraj a začali na nosítkách snášet nemocné tam, kde slyšeli, že je.
56. Ať přišel do vesnic, do měst nebo na venkov, lidé pokládali nemocné na ulice a prosili ho, aby se mohli dotknout aspoň cípu jeho roucha. A kdokoli se ho dotkl, byl uzdraven.